Trapasy a jiné neopakovatelné záležitosti z cest

Jsem neutrální,

3. února 2016 v 20:18 | Artie
jsem ve Švýcarsku a nemám nutkání se vracet. Je tady krásně. Sice zima, ale tak nějak pocitově líp. Možná protože vše co znám a co mě znervózňuje je dvanáct hodin cesty autem daleko.

Proč jsem tady?
Zlínský kraj má jarní prázdniny.
Slavila jsem osmnáctiny.
SMSky do Česka stojí deset korun.

Slyšela jsem vlky výt

17. července 2015 v 19:52 | Artie
Letošní dovolenou jsme s rodinou pojali v duchu jednoduchých výletů s nejasným koncem. Vrátíme se domů, nebo přespíme tady někde a další den pojedeme dál? Některé dny to bylo jednoduché rozhodování (psa jsme nechali doma a tudíž jsme se vraceli), jindy to bylo ale naopak velmi neočekávatelné. Já sama jsem spontánní jen ve chvílích, kdy se mi to hodí a mám z toho nějaký prospěch, proto mě překvapilo, že mě jednorázové náhlé zastavení se na noc v Horní Bečvě nerozhodilo.

V pondělí jsme se jeli podívat do Jihlavské zoo. Nikdy jsem v Jihlavě nebyla a už teď toho lituju. Krásné centrum (jen ta budova uprostřed náměstí.. Co to má být?), tolik kostelů, zoo hned za hradbami. Nádhera. (Jen povykující děti tmavší pleti, co při každé příležitosti, když do někoho najely, nadávaly; to já nemusím.)

Kdysi dávno jsem byla v zoo ve Vyškově, zároveň v Dinoparku. Vůbec si to nepamatuju, nemůžu tedy soudit.
Pár let zpět jsem byla v Praze. Pamatuju si jen lanovku, vchod a koblížky. Musí to být víc než čtyři roky, protože v té době jsem o Jamie neměla ani potuchy.
Dávno předávno jsem byla na Svatém kopečku v Olomouci. Vůbec si to nepamatuju, tak jsme tam jeli znovu včera.
Jako vrchol jsem vždy (a stále) považovala naši Zoo Lešnou. Miluju ji.

Amérika

22. ledna 2015 v 20:11 | Arthur
Nechlubím se, jak a kam cestuju.
Ale ano, zase jsem někde byla.
Za velkou louží. V záloužním velkoměstě Washingtonu.


Není to zrovna chvíle, kdy jsem tam byla. Bylo to září. Na začátku školního roku, jehož polovinu se snažím zdárně dokončit.
Hned po burze učebnic, přesně v dobu prvních písemek.

Nechci vám vyprávět, co jsem dělala. To se zeptejte, odpovím.
Chtěla jsem se jen podělit s fotkou výše - jsem pyšná na kompozici. Je nekvalitní - ořezaná, nechutně moc zmenšená a tak. Ale to nevadí, na to se nekoukejte. Jen mi ji pochvalte!

A prázdniny pokračují!

21. července 2014 v 20:26 | Arthur
Prázdniny ve stylu cestování, užívání si života a řešení tvrdých oříšků života. Takhle to tedy je a bude u mě.
V pátek jsem se vrátila ze Slovenska, což byla ta nejlepší dovolená s rodinou, co jsem kdy zažila. Jen co mi to foťák dovolí, tak to snad vše sepíšu.

Ale zrovna bych Vám chtěla popovídat o druhém bodu mých prázdnin, již zmíněném užívání si.

Je léto, čas hudebních a jiných festivalů. Tak co by to bylo za prázdniny, kdybych se taky na jeden nepodívala zblízka.

Švédsko, Dánsko - 12.-20. 6. 2014

27. června 2014 v 19:57 | Arthur
První prázdninové odpoledne. Skvělý čas pro vzpomínání.
Na co? Na Švédsko!

Upozornění: Text obsahuje odkazy na fotky. Kdybyste náhodou nechtěli pořád klikat, tak je odkaz zde. Ale doporučuju Vám - ve svém vlastním zájmu - otevřít album fotografií až posléze.


El Día número dos

8. prosince 2013 v 16:55 | Arthur
Mohla bych se podělit i se dnem číslo dvě, že? Mohla bych to konečné dotáhnout do konce, když to bylo v září a máme tady Vánoce..

El Segundo día!

Den nadvlády nad Monakem.

El primer día

7. prosince 2013 v 19:34 | Arthur
Den ve znamení sžívání se s foťákem, hlavy plné myšlenek a soustavně se vybíjejících baterek.
A pár pokusů uměleckých fotek.



El día número uno

Viaje de España

30. září 2013 v 20:32 | Arthur

Že jsem zlá? Že i přes to, že jsem od nedělního poledne doma, tak jsem se vám neozvala? Že jsem se vlastně ani nerozloučila? Že jsem vám ani nic nedovezla?
Jo, ve všem máte pravdu. Celičké je to pravda.
První rozhodně. Druhé očividně také. Možná, že to třetí vypadá prevdivě, ale já se rozloučila. Ale jako rozloučení to nejspíš neznělo. A to čtvrté? Že pro vás nic nemám? Tak to jste na omylu. Dovezla jsem miliony vzpomínek a pocitů.
A pokusím se je sem všechny ventilovat. Protože jinak nemám komu.

Vše vám vysvětlím..

Srdíčkový a hlavně úspěšný den

18. září 2013 v 13:37 | Arthur
Jelikož patříme mezi šest tříd prvních ročníků na gymplu, tak to na nás dnes vyšlo. Vypustili nás do města po dvojicích a dostali jsme za úkol rozprodat co nejvíce srdíček a magnetek. Tak to bylo řečeno. Předali nám zapečetěné kapsy na peníze, šedesát magnetů a čtyřicet klipsů ve tvaru srdíčka. Instrukce byly také jasné. Od osmi do dvanácti máme stát na svém stanovišti a oslovovat lidi, aby přispěli na nemocné děti.

Povzdech

31. srpna 2013 v 18:12 | Arthur
Připadala jsem si. Připadaly jsme si. A připadám si pořád.
Řeč je o uplynulém týdnu. Velmi.. zajímavém týdnu.
 
 

Reklama