Názorně názorné názory

Jack, Finn Harries and Tyler Oakley

15. dubna 2013 v 17:30 | Arthur

Nemůžu vám nenapsat. O dvou videích, které jsem dnes shlédla a o lidech, kteří v nich účinkovali. Co byste chtěli dřív? Netuším. A proto vám sepíšu vše v následujícím pořadí: Jack Harries, Finn Harries a Tyler Oakley; video o anglickém slangu a video o mluvě gayů. Ale pozor. Je to anglicky.


Já.. Directioner..?

8. dubna 2013 v 15:10 | Arthur
photo c8b25fe9-70f4-430a-979e-8add2dc68a2b_zps708077a9.jpg

Bývávalo.
Nedokážu se v posledních několika týdnech zařadit mezi Directionerky. I kdybych sebevíc chtěla. Neslintám nad každou fotkou (Přiznávám se, dneska mi slina ukápla.. Ale to bylo video..), neječím nad každou animací z koncertů, nejsem nadšená z toho, že Liam Harrymu stáhl na koncertě kalhoty. Neříkám, že to dělají všechny holky, které si říkají Directionerky. Ale ony mají, podle mě, větší právo si tak říkat. Ano, v mobilu mám všechny jejich písničky, krom OWOA, které se teď stahuje.. a zpívám si každou z nich v duchu. Taky jsem naštvaná, když naladím rádio a potom ujistím, že pár sekund před tím, než jsem začala poslouchat, tak dávali Kiss You. Ale nedokážu o nich básnit a nadávat všem, kteří je nemají rádi.

Mám na ně názor, jiný než ostatní. Troufnu si říct, že jsem jediná.

One Direction je jeden veliký marketingový tah. Ne všichni z nich umí zpívat. A proto jsou vybráni a oblečeni tak, aby na ně letěla nejpočetnější skupina a nejvíce prahnoucí teenagerky po nějakém idolu. Proto chodí oblékaní tak, jak by se žádný kluk, který nechce veřejně přiznat svou homosexualitu, neoblékl. Ano, líbí se to všem fanynkám, Directionerkám, a dokonce i mě. Pravda. Kdo by je poslouchal, kdyby byli škaredí. Nikdo. Kdo by je poslouchal, kdyby nezpívali písničky o lásce a dalších slaďárnách? Nikdo. A to je ten problém.

Všichni letí jen na tu vnější slupku. I ti, co tvrdí, že je mají rádi takové, jací jsou. Ale jak to můžeme vědět? Jak můžeme vědět, že to nejsou rozmazlení fracci, kteří se koupou v penězích? Stejně tak to můžou být fajn kluci, na které jen všichni nadávají.

Ztotožňuji se s názory Directionerů i Haterů. Nevím proč.

Mám je ráda, protože se chovají fajn. Jako například na TOMTO videu. Velcí kluci si hrajou na mimina. Však proč ne. Nemusí se před nikým přetvařovat, aby si udrželi postavení v partě. To dnešním klukům chybí. Oni si to dětství prodloužili. Proč by nemohli? Protože se to Haterům nelíbí? Vážně?

Mám je ráda, protože se mají rádi. To je obdivuhodné. Ano, jsem shipper jakékoliv bromance, hlavně Larryho. Nebojí se na veřejnosti dávat najevo city, které k sobě cítí. Byť jen kamarádské. Ano, je to ohrané.. Ale, mě by nevadilo, kdyby byli homo. Mělo by mi to vadit? Je to jejich věc. A když se to rozhodnou přiznat, tak jsou pro mě jen většími hrdiny, než do teď.

Neříkám, že jsou pro mě všichni hezcí. Taky neříkám, že jsou všichni sympatičtí. To doopravdy ne. Ale vždy to přebijí nějakou jinou vlastností. Jeden z nich mi velmi připomíná kamaráda. Je to celkem asociál a vymyká se chováním. Ale vypadá stejně a je stejný typ člověka. Za tu dobu, co se známe, už to budou tak čtyři pět roků, na mě nepromluvil ani slovo. Ani jediné. Ale to nic nemění, že daný člen 1D je vtipný a přátelský, že mi ani ta podobnost nevadí.

Já.. Jen jsem se chtěla vyjádřit. A dostat ze sebe ten pocit.. Viny? Nebo čeho vlastně.. Nepatřičnosti. Jo. Chtěla jsem ze sebe dostat ten pocit nepatřičnosti, že se neředím ani mezi Hatery ani Directionery. Jsem schopná na nich vidět sebevíc chyb, jsem si je schopná i přiznat. Ale nepřestanu je mít ráda. Doufám, že nikdy.

Něco je špatně. Něco je zatraceně špatně..

3. dubna 2013 v 18:03 | Arthur
Včera.. Dneska? Nevím, bylo něco okolo půlnoci, jsem dočetla Podstatu. Ještě před tím konečným dílem jsem měla strašně dobrou náladu. Řekla bych, že nejlepší od pátku, Kacalan ví. Všem to doporučuju. Změnila jsem své myšlení a donutilo mě to popřemýšlet o jiných, větších, problémech. Ano, teď nad tím pořád přemýšlím.
Měla by to být povinná četba. Hlavně pro ty homofoby od nás ze třídy. Je to dokonalé. A těch 190 dílů vůbec nevadí. To je na tom to nejlepší. Maximálně vám to zpomalí počítač, tak jako mě, ale změní vám to pohled na svět.
Uvědomila jsem si hodně věcí, kterých jsem si před tím ve svém životě nevšimla. A to je to jenom 18 hodin od dočtení. četla jsem to tři dny a ty dny stály za to. Sice kvůli tomu podělám zítřejší písemku z historie literatury, ale co, že.
V hodně dílech jsem byla na Matyho tak nasraná, že to nebylo možné. Jindy mi ho bylo líto. A nakonec jsem ho shipovala s Alekim. Nádhera, prostě.
Kdo znáte Kayleigh líp než já, tak ji prosím poproste, aby to vydala jako knížku. Rozhodně by si to lidi, alespoň ti, kteří to četli na blogu, koupili. Já rozhodně. A v knihovně by mi to nikdy neleželo dlouho.
Při čtení jsem si vybavovala jednu část Zlína. Kdo to tady nezná, tak mu to nic neřekne. Ale..
Od Svitu (u gyrosu) má mysl putovala směrem na autobusové nádraží. Ale na poslední chvíli uhnula směrem k halvní cestě a Čepkovu. Ale tam odbočila znova na autobusák a zastavila se u kolejí. Několikrát tohle zopakovala, ale potom se rozhodla a pokračovala po cestě k ulici Dlouhá. Takovo tou cestou podél kolejí, kde se může odbočit k poště. A tam na konci zakotvila u podjezdu a bývalého obchodu U Modrého stromu (myslím, že se to tak jmenovalo).
Hm, zajímavá to cesta k poznání.. Musím tam někdy zajít.

Ale ještě rychleji, než jsem dobrou náladu nabyla, jsem ji vyměnila za depku. Ale nepřipouštím si to. Jo, tohle mě sere. (Proto taky titulek článku..) -_-
Nevím, jak se to stalo, ale bylo to zatraceně rychle. Moc. Mám pár teorií, jak se to mohlo stát, ale doufám, že je to něco jiného, něco na co nepřijdu. Heh.
Možná za to může arogantní chování mého bratra ke mě dneska ráno. Nasral mě takovým způsobem, že.. Nevím. Okay, ignor.
Nebo je za tím dočtení Podstaty. A to vážně nechci. Asi ji přečtu znova. Nechci přijít o ten pocit, že čtu něco tak dokonalého. Ono je to lepší než jakákoliv knížka, jakou jsem četla. A má to hlubokou myšlenku. To nemá skoro žádná knížka.
A.. Nebo za to může sníh. Asi jo.
Nebo má matka. Vzpoměla si na jméno One Direction jen pro buzeraci. Mě. "A hlevně že znáš ty tvoje Van Direkšn. Nebo Erekšn. Když neznáš našeho operního pěvce. Haha." Jo, výsměch.

Já se tak těším na zítřek! Nejvíc. Totálně, heh. Víte co? Jdu si kreslit. Možná z toho vznikne nový layout. Maybe..

Ztraceně.. Měla bych znova začít psát.. Jdu na proslov. Další možné téma kompozice. Nebo ne. Jdu na líčení a charakteristiku. Charakteristiku literární postavy. Mathewa. Nebo Adama. Jo.

I'm .. weird. Yeah!

28. března 2013 v 20:36 | Arthur
Tumblr_mkclg1nzib1r0i9t4o1_400_large
Jo. Není to dlouho, co jsem se dozvěděla názory ostatních na mou osobu. Tehdy mě to vzalo, přestože jsem se na venek tvářila a vystupovala v pohodě. Vzalo mě to ale hodně a já jsem si potom několik desítek hodin pohrávala s myšlenkami, na které teď už vzpomínat nechci.
Pamatujete na můj citový výlev týkající se výletu na lampu? Tak o tom mluvím.
Tehdy jsem byla ta 'divná' a vadilo mi to. Ale pak se přiřítila Kacalan s jejím předlouhým komentářem, který mě na začátku rozesmál a uvolnil a ke konci rozbrečel. Dojetím.
Tehdy jsem si uvědomila, že na nic nejsem sama. I když se se svými problémy nikomu nesvěřím a můžu se vybrečet leda tak do polštáře, tak tady spřízněnou duši mám. Stejně, nebo alespoň podobně divnou jako já. Se skoro stejnými zájmy a smyslem pro humor. A také hudebním vkusem podobajícím se tomu mému. Tehdy jsem si uvědomila, že ji, a nikoho dalšího, nechci nikdy ztratit.
Tehdy jsem si uvědomila, jak daleko můžu mít ty hajzly fotbalisty a aerobičky (a pak že se ten svět nedělí na vrstvy jako ve středověku..) v prdeli. Nerada mluvím sprostě, ale o nich to jinak nejde.
Ano. Jsem divná, svým způsobem, a možná že v tom je problém. Není mnoho lidí, kteří jsou taky 'divní' - to jsou ale vlastně všichni - a kteří jsou schopni bavit se s jinými 'divnými'. A proto se se mnou nikdo nebaví.
Ano, teď jsem nucena fotbalistům poděkovat. Díky za prozření, debilové.
A už po několikáté něco vzkázat Kacalan. Miluju tě! :33

Gympl...

26. března 2013 v 15:22 | Arthur

...očima kvartána (deváťáka)

Jak jste se dočetli v nadpisu a podnadpisu článku, tak vám přiblížím klady a zápory gymplu. Alespoň mé subjektivní.

Já chodím do kvarty, což je devátá třída. Ve škole se běžně potkávám s lidmi mladšími, od dvanácti let, i staršími, nad dvacet. Z této strany je tento typ škol dobrý. Člověk si udělá obrázek o věku a chování lidí a potom hodnotí jinak. (Tak například.. One Direction.. Jsou okolo věku mého bratra, který je taky oproti některým čtvrťákům dítě. A jak potom vypadají oni? Jako bláznivé mimina. Ale já je miluju. :3) Na chodbě do vás vráží nevychovaní primáni (šesťáci) a prváci s obrovským egem.

Tím se dostáváme k dalšímu bodu článku. Jít na gympl v šesté třídě nebo až od devítky?
Já jsem šla po páté. A udělala jsem dobře. Lidé, kteří jsou na osmiletém studiu, tak jsou slušnější. Kdokoliv, téměř každý, kdo dojde na čtyřleté, tak kouří, pije a nadává jak dlaždič. A to převážně holky. Před školou ráno i odpoledne postávají skupinky kouřících studentů a pak si představte, jak to smrdí v šatnách. A já jsem ráda, že z naší třídy není nikdo na cigaretách závislý tak, že o každé volné chvíli běží ze školy si zapálit.
Ano, sice navrhnete, že holka, která tam už straší několik let, nemůže zapůsobit na kluka v prváku. V prváku, musím uznat, tak kluci jsou vážně hezčí, ale jestli nehledíte na vzhled, ale více na srdce, tak zapátrejte jinde. Ti kluci sice nemají takový vkus na módu a přehled kdo s kým a co, ale vyposlechnou vás. Ano, tohle je, prosím, můj pohled. :3

Dneska jsem cestou ze školy potkala hodně deváťáků mířících na přijímačky nanečisto. Holky na podpatcích a v oblečení nepřiměřeném mrazivému a větrnému počasí venku. Zmalované jako barbíny. A kam pak směřuje tato populace.. Dobrá polovina měla v ruce cigaretu, nebo alespoň z nich táhlo. Ne, tak tohle nesnáším.. (Ne, u Zayna mi to nevadí. Toho zbožňuju ať dělá cokoliv. :3 Protože vím, že s ním v životě mít nic nebudu. Tak ať si život ničí sám. A usměrňuje si ho Perrie..)

Dalším pohledem na studium je jeho praktické využití.
Když vystudujete gympl, tak máte vlastně možnost jít na jakoukoliv vysokou. Ale když se nedostanete, tak jste v pytli. Máte všeobecné vzdělání, možná maturitu, ale ta teď ani tak důležitá není.. Důležité je být vystudovaný v nějakém oboru. Takže když vyjdete z gymplu po maturitě, tak nejste nic. Proto bych ze základky na gympl nešla. Ale teď jsem ráda, že tam chodím. Žádné stresy ohledně přijímaček a rozhodování se, co budu dělat celý zbytek života. Na to ještě pár let mám..

Teď si užívám a můžu se věnovat zdokonalování se ve psaní. Za což jsem ráda, protože nepíšu nijak dlouho. Víc jsem se tomu začala věnovat před Vánocema 2012. Takže chvilinka. :D A psát povídky jsem začala v únoru letošního roku. Šílené. To znamená, že když něco chcete a jdete za tím, tak se to povede. Ale má cesta bude ještě dlouhá.

A.. Jen mimochodem.. Za nic ti neděkuju..

22. března 2013 v 8:27 | Arthur
Mám chuť vylézt na nejbližší lampu a skočit z ní po hlavě dolů. Proč lampu? Žádný most v blízkosti mého domu není, na střechu nepolezu a protože na lampy se lozí jako na tyč. A znova.. Proč? Ke zlepšení fyzičky před smrtí.. A proč to všechno?

Za prvé; Ano, už dlouho vím, že se se mnou nikdo nebaví. To snad poznám sama, ne? Ale jen kvůli tomu, že jsem introvert říkat, že jsem divná? Ne, to se nehodí. Zvlášť když to vyjde z úst trapného fotbalisty. Ne, ty nemám ráda odjakživa. Všichni jsou to kreténi. A do života absolutně nepoužitelní.

Za druhé; Mít problémy ve vztahu nechce nikdo. Ale většina je má. Ve vztahu s mým přítelem jsou vlastně od začátku. Netuším, jak jsme se my dva mohli dát dohromady a přeji si, aby se to nestalo. Znali jsme se asi čtyři roky před tím, ale začít vztah na tom, že jsme spolu promluvili jen ten rok na táboře při rozdělování do týmů a pak na sebe řvali ve hrách? Ne, to není dobrý nápad. Před tím jsem byla ráda, že se konečně někdo zajímá o mou osobu, ale není to dobré. Už jsem se rozhodla. Jestli chci, aby náš vztah dál fungoval, tak se budu muset změnit já, nebo on. On se nezmění a já se měnit nechci. Už tak jsem ta 'divná'. Proto se děsím okamžiku, kdy se uvidíme. Už mu to musím říct. Nebo alespoň vysvětlit. Teda jestli chci duševně přežít a nezbláznit se..

Za třetí; Ve škole se všechno změnilo. Před nějakou dobou jsem měla známky v pořádku a chápala jsem učivo. Teď? Mám chuť se vším seknout.. To jste už poznali, ne? Prostě se na to vysrat a někam zalézt. Nejspíš jediné štěstí mám v tom, že jsem na gymplu a nemusím řešit přijímačky na střední a tu si předem vybrat. Na to bych asi neměla. Ale na gympl bych rozhodně nešla..

Ale nějaký důvod, proč zůstat, přece jenom existuje; Rodina. A do toho spadá hodněl lidí. Nejdříve rodiče. Ti by nevím co udělali, ale jen kvůli nim s ničím neseknu. Dál bratři. Ti mě tak serou, až je mám ráda. Do rodiny patří i mých málo přátel. Ty zbožňuju nadevše, protože ani netoším, jak je těžké se mnou vycházet.. Prostě je miluju. Ale za chvíli nám do rodiny přibude další přírůstek. Takové malé chlupaté klubíčko, pro které marně vymýšlím jméno.

To znamená, že výlet za lampou se, zatím, nekoná. Možná někdy v budoucnu, ale jen kvůli výhledu. No, koho by to nezajímalo? Kolik toho tam jde vidět? Mě to zajímá, a hodně, ale bojím se, že spadnu. Proto se kouknu až na kraji svých duševních sil.

Michal David? Maybe baby..

20. března 2013 v 15:29 | Arthur
Včera.. Včerejšek byl naprosto boží! Celá škola prostě leháro. Jen čtyři hodiny. Z toho suplovaný tělocvik a písemka z dějepisu. To byla jediná horší chvíle dne. Potom to šlo úplně super!
Dlouho jsem nezůstala sedět v trolejbuse a nejela do města, když už jsem mohla dávno být doma. Ale tentokrát jsem se přemohla a zůstala sedět. Dojela jsem do galanterie na bavlnky, takže zase začnu plést náramky (nějaký zájemce?).. Ale to bych musela nejdřív doplést ty rozdělané.. Potom jsem prošla všechny papírnictví, které se nacházejí po cestě na zastávku. V jednom jsem nenašla absolutně nic, co by mě zaujalo. Ale v tom druhém jsem toho nakoupila tolik, až se stydím.. Prostě moje úchylka. Výlet do města završit návštěvou potravin a tam si koupit HELLO multivitamín asi nebyl dobrý nápad.. Zuby mě bolí ještě teď..
Tahle část dne byla prostě luxusní, ale to nejlepší mělo ještě přijít.
Na návštěvu zubaře-ortodoncie se mi absolutně nechtělo. Ale když už jsem tam musela jít, tak proč si to kazit pesimismem.. Vešla jsem do ordinace bundu dala na věšák, jakousi tu kartičku sestřičce za přepážkou a šla si sednout. Sedla jsem si naproti celkem pěknému klukovi (ano, to že s někým chodím, vím, nebojte) a koukala se z okna. Chvíli jsem čekala než přijdu na řadu, ale mezitím přišla spolužačka, o které jsem absolutně nevěděla, že by tam měla být a začala s ní kecat o absolutních blbostech.. To byste slyšet nechtěli. Mluvili jsme nejdříve o barvě rovnátek, potom jsme přeskočily na téma 1D, školu a znova to ukončily u rovnátek. Prostě pokec dvou puberťaček.. Na pěkného kluka zrovna přišla řada a sestřička ho zavolala. "Michal David" Takový výtlem.. Chudák kluk. Má to napořád.. Musel mít pěkně máklé rodiče. Já bych je za to zabila. Vy ne? ;)) Jmenovat se jako jeden debil, který sbírá céčka a každý mu prý závidí jeho lásku. Prostě jen.. Ach jo.
A potom další perla dne! Ta největší a nejlepší! Mám dopisovatelku!! Neřeknu vám koho, protože byste mi ji záviděli!! Yeah! Tak to šťastná jsem nebyla dlouho. A je to chvíle, co jsem si myslela, že se takto nikdy už cítit nebudu. DÍÍÍKY!!

Flamenco není dobré pro lidi s bolestmi hlavy..

11. března 2013 v 17:44 | happy
Hraju The Sims 2 a přemýšlím, proč nemůžu být taky tak šťastná, jako ty dvě holky, které sdílejí jeden dům s bazénem a každý večer si v posteli přiznají svou lásku. Ty musí být šťastné. Ve dne hrají na klavír a dělají cokoliv, co je baví.. A já?
Ráno zaspím i na čtvrtého budíka a to jen proto, že mě brácha celou noc budil. Potom být ve škole jen na hodinu a půl.. Biologii, ve které mě šutrologie vážně nebere a na suplovanou hudebku. Nevím, co proti našemu hudebkářovi všichni mají. Je to rozhodně lepší, než potichu sedět, když na vás nasupeně čučí o hlavu menší matikářka a pod lavicí plést rasta náramek.
A potom se přesunout do divadla na skoro hodinový 'koncert' flamenca. To, že na nás mluvili španělsky, tak to bych brala, ale tento tanec.. Odivuju je, jak dokáží tak šíleně dupat, nechat si očumovat nohy a ještě si do toho tleskat. ..Jen to není můj šálek čaje. Hlava z toho bolí nezapomenutelně.. Až někdo půjdete na flamenco, tak se vybavte prášky proti bolení hlavy.
Pak vyběhnout kopec domů.. Ještě, že jsme se nevraceli do ústavu.. Zatím jediné plus tohoto dne.. Přijít do domu, chytnout se s matkou, utéct do pokoje a do polštáře se vybrečet od zoufalství, jaký je můj kluk kretén. A pak si štěstí přenášet do virtuální reality. Byla bych ráda za kohokoliv, kdy by mě objal a nepustil. Asi to vážně potřebuju. Asi určitě.
Nevím, jestli jsem na Něj naštvaná, ale smutek se změnil ve vztek. Vztek.. Asi nejspíš na něj. Ale já mu to nedokážu nijak říct. Jsem debil.
Vzpomínám na ty chvíle, které jsem prožila pod identitou happy. Je jich hodně, i když tato etapa mého života netrvá ani půl roku. Tehdy mě ale přezdívka happy vyjadřovala přesně. Teď jsem taky šťastná, ale valí se na mě tolik negativních věcí, že to přebíjí. Asi se vrátím k mé staré přezdívce, kterou nikdo nezná. Asi se změním, ale budu tady pořád. Změna je život.. Neříká se to tak snad?

Lidi, miluju Vás.

Be proud of? Who would bother.. I'm proud! For me!

21. února 2013 v 19:47 | Happy
Ano, jsem pyšná.
Ani nevíte, jak si teď připadám! Divíte se proč? Stala se mi taková maličkost, která většinu zvás jen rozesměje, ale mě na okamžik vznesla skoro do oblak. Jedna z mojich povídek se objevila ve VÝBĚRU 'nej'lepších povídek na téma týdne. Bylo to téma týdne Vzpomínky a má povídka Remember!! se objevila v tomto výběru s komentářem. Jo.. vám to asi nepřipadá, ale dneska mi sem přišlo celkem hodně lidí. A stím sem nepočítala ani v nejmenším. Když jsem blog zakládala, tak jsem si říkala, že to bude jenom taková malá základna pro mé myšlenky a povídky. A najednou si to čtou i ostatní. Jo, dneska se mi bude usínat s božím pocitem.
Jdu KONEČNĚ dopsat nějakou povídku. Bye.. :)

This is too much..

9. února 2013 v 21:11 | happy
Tak tohle je opravdu hodně..
Mám ráda System Of A Down, ale toto ten tvůrce přehnal. Nejspíš nepočítal s tím, že by někdo mohl poslouchat několik absolutně odlišných žánrů hudby, jako já. Navážet se do 1D mi vadí. Na nadávání jim do gayů jsem si zvykla, protože jsem celý lyžák byla s partou haterek, ale dneska mě toto dorazilo. Špatná nálada, nějaká nemoc, která si nemůže pomoct a musí mě nakazit, celkem depka a teď toto..
Sorry, že s tím tady ztrácím čas, ale jinak to nejde.

 
 

Reklama