Názorně názorné názory

Xenophobia

11. prosince 2013 v 20:07 | Arthur
"Czech people are xonophobic."

Prý.

Dnešní angličtina spočívala v tom, že jsme si vykládali, jak se všichni máme. Do mého super vymakaného sešitu přibyla další A5 popsaná slovíčky. 38 a deset frází typu: It make me feel good; I dread going...
A taky zazněla věta, že 'Czech people are xenophobic."

Jsou Češi xenofobní?
Bojí se neznámého?

Vlastně.. Co je naznámé? To, čemu nerozumíme? V tomhle případě jiné národy a kultury?

Jiné národy Čechy v dějinách hodně zametaly. Pravda. Ale proč se konečně nevschopíme, nenalezneme to naše sebevědomí a neukážem to světu? (Protože jsme xenofobové?)

Vláda je jen odrazem národa samého. Stejně jako prezident; a ten teď víc než kdy jindy. Byla přímá volba, poslední, do které jsem nemohla zasáhnout. Když jsou lidé blbí, tak nikdy nezvolí člověka, který by je z toho vytáhl.
Ptali jsme se fyzikářky, koho volila. Odpověděla, že našeho současného prezidenta. Prý se řídila tím, že ví co od něho čekat. Tak jestli to věděla, chtěla to doopravdy? Podle mě se od něj daly čekat jen lži, urážky a další věci, které by v politice místo mít neměly.
Proč když český národ 'vzešel' z vlády Havla, tak si zvolí Zemana? Odrostla generece, která zažila to, co zde bylo? Proto chce lekci?
(Jsme xenofobní, že si zvolíme člověka, který nás neponese kupředu? Bojíme se lepšího? Toho, co jsme tady většina nezažili?)

Kulturně se hodně lišíme. Jsem ráda. Udrželi jsme si češtinu i přes několik vln germanizací. Udrželi jsme si památky - hmotné i ostatní. Jen bychom měli probudit národní hrdost. Ale to bychom museli do vněšího světa, že?
Mám ráda Česko, nevzdám se ho, ani kdyby tady byla jakákoli samovláda. Mentalita Moravanů bude pořád podobná té mojí, takže zde bude můj domov. I kdybych se snad někdy přestěhovala do mého snového Španělska.

Fascinuje mě, jak Čechové nadávají na jiné národy, i když to tady není o nic lepší.

Dá se i tomuhle říkat xenofobie? Má tak učitelka pravdu?

Podle mého i docela ano. Ale já to asi příliš převádím a metaforizuju.

Faktjakorozbrečelimě

10. prosince 2013 v 14:33 | Arthur
Celý den mám dobrou náladu, těším se domů víc než jindy. A pro co?

Proč se celý den těším, mám náladu jakou už dlouho ne a usmívám se na celý svět, když u blbého rozbitého chodníku kolem 'remízku' u našeho domu vidím chlapy z technických služeb, jak likvidují zbylé větve po stromech.
Pro co mám tak dobrou náladu, když se rozbrečím při pohledu na svah a ty svítící pařezy na něm? Pro co? Pro mé oči zbyl jen pohled na rozrytou zemi, dřevo složené na hromadě a hluk drtiče větví.
Není to tak dávno (ve skutečnosti dvě noci) co jsem nespala kvůli světlu v pokoji, které tam mám díky očnímu centru, které svou svítící tabuli nevypíná nikdy. To tam byly alespoň ty dvě větve. Teď tam není nic. A nebude ani v létě, kdy jsem někdy oči zamhouřila.

Děkuji vám, sousedé. Uspěli jste. Vám tam nesvítilo Slunce. Já se v noci nevyspím, veverky ztratí své domovy stejně jako sojky, strakapoudi, datlové a kosi, co tam žili. Už vás nepozdravím, když půjdu kolem a vy si budete na zápraží vykuřovat.

Tím, jak se blíží, přidávají starosti

3. prosince 2013 v 18:15 | Arthur
Vánoce přichází. Já, poprvé za svůj život, co jsem prokoukla lenost Ježíška, to, jak si udělal otroky ze všech a nutí je dávat si dárky navzájem, poprvé od doby, co jsem věnovala svůj první vánoční dárek, nemám ani tušení, co komu dám.

Anglie je jich plná.. Fakt.

2. prosince 2013 v 16:03 | Arthur

Všude je to plné coming outu Toma Daleye.
Jo, všude. Facebook - tam stránkdy všech známých gayů, kteří sdíleli jeho video, kde se 'přiznal'. Všechny stránky podporující LGBT komunitu a všichni podobní fanatici.


Já jen čekám na coming out dvou chlapců, kterým se přezdívá Larry Stylinson.
Vemte si z něj příklad! Nejste o tolik slavnější jako on!

Změna by bodla

16. listopadu 2013 v 12:24 | k. s. z ZAS Arthur Loony


Mělo by se stát něco, abych si začala uvědomovat, jak vlastně ubohá jsem. Začíná se mi to podvědomí a představy o tom, jak jsem snad jiná, než ostatní, vymstívat. Jsem vlastně úplně stejná, jako jiní, jen to skrývám sama před sebou. Jsem možná i horší. Měla bych se jít zahrabat, nebo se jít ztratit do lesa a tam v zimě umrznout.
Asi jsem stejná jako vlci. Samotářská, ale když na to přijde, tak tu smečku potřebuju. Lidi ale nevidím ráda a vyhýbám se jim. Jsem ve své kůži jen tehdy, když není poblíž někdo, kdo nepatří do mé smečky. Jo, dokážu být vytrvalá a podřídit se autoritě, ale nikdy nepřestanu bojovat za to, abych mohla být tou autoritou já.
Jen si myslím, že jsem něčím jiná..

Nedávno jsem četla knížku. (Ano, pořád otravuju z knížkama, které jsem četla, ale které nikdo nezná..) Poselství od kmene protinožců. Pomohla mi a pomáhá pořád. Vidím to tak, že ji budu číst pořád dokola.. Tam kmen srovnal ženu s gepardem. A prý to na ni sedělo. Jak je to možné, že lidé mohou být tak podobní zvířatům?

Přemýšlím nad tím od přednášky, díky které jsem tak úžasně nachcípaná.. To bylo v pondělí a bylo to něco o lidském genomu. Fakt jsem většině nerozuměla, ale dost mě zaujalo jedno.
Jaktože je v lidské populaci tolik rasismu, když jsme vlastně všichni naprosto stejní. Byl tam obrázek pro srovnání vývojové linie lidí, šimpanzů a goril. Lidé se téměř neliší. Skoro žádná odchylka. Šimpanzi skoro také. A od lidí se odpojili jen málo. A gorily? Ty by mezi sebou měli mít tolik rasistů, že by vymřely. Tam se liší každá rodina podle hory, na které žijí. Vlastně by to neměly být všechno gorily..
A to my si myslíme, že jsme jako lidé rozdílní? Uzážíme 'černé' - promiňte mi to. Všichni jsme v jádru také černí. Všichni jsme z Afriky. Tak co ku*va chceme?! (- Za tohle se také omlouvám.)

Proč nejsem třeba víla, nebo něco jiného? Stydím se za lidi.
Dneska mi mamka naznačila něco o tom, že až jí budu chtít představit svého partnera, tak mám mít argumenty. A říkala to tak, že narážela na to, co kdyby to byla partnerka. Prý si mám být jistá, že to není jen výstřelek na dva týdny, měsíc. Mám ji přesvědčit a nemá to být jen že 'chci'.
Bojím se, jak to dopadne, když se konečně odhodlám.



Vaše naštvaná a zklamaná Arthur, řečená Krásná slečna ze ZAS.

Chlupatý ďábel

14. listopadu 2013 v 19:14 | Arthur
Když už jsem jako doma a užívám si toho pohodlí a tepla, místo toho, abych byla v tanečních a stresovala se s jistým B., tak bych se mohla ozvat a povědět vám o tom, co chci vlastně sdělit více lidem a vlastně celému světu.
Chtěla jsem se podělit s tím tíživým vědomím, že mám zase o jednu úchylku víc. Jsem úchylná na roztomilé mikiny a čepice. Ani nevíte, jak moc je těžké to v sobě držet a neventilovat to..
Ale od toho jste tady přece vy, ne?

Vanově pohodlná lenost

10. listopadu 2013 v 14:10 | Arthur
Mám pocit, že by bylo možné si podle mých článků na blogu řídit kalendář toho, kdy si umývám vlasy.
A zase ve vaně!

Proč si umývám vlasy ve vaně?!

Asi jsem líná, nebo co. Do sprchy se mi nechce, tak si vlasy umyju ve vaně a do sprchy si zajdu tak za.. dvě hodiny potom. Nejen, že si natáhnu záda, překrvím hlavu, vyrvu polovinu vlasů a potrhám šlachy na nohách.. Prostě pohodlnost nadevše..



Voda stoupala až příliš vysoko. Za chvíli měla dosáhnout okrajů, ale ruka včas proud zastavila. Po hladině se rozbíhaly malé vlnky a narážely do těla ponořeného do té průhledné kapaliny.

Žirafy a řetězáky

30. října 2013 v 18:39 | Arthur
Co že to má společného?

Yima si žádala návrh na svůj článek. Očividně ji neoslovil..
Ále!

(Proč se nezabývat něčím aktuálním?)

Pojďme si rýpnout!

29. října 2013 v 17:41 | Arthur
Do čeho? No přece do jednoho amerického svátku!

Liebster Blog Award I. + II. + III. + IV.

18. října 2013 v 16:32 | Arthur
Nevím, o čem to je. Ale.. Jo.
Po příchodu z tanečních jsem se dostala na internet. A co na mě nečeká na našem milovaném fejsbůčku? Zpráva od Yimy. Že mě nominovala na jakousi Liebster Blog Award. A odkaz k ní na blog. Toho jsem si nejprv nevšimla, i když mě potom praštil do očí jako rozsypané Lego uprostřed pokojíčku. Zůstala jsem na to velmi udiveně hledět. Nominovaná a já? Nedalo mi to, a koukla jsem se tedy k Yim na blog.
Takže, cituji: "Mám odpovědět na deset otázek, které mi položila Nits, a potom s deseti otázkami nominovat dalších pět blogerů a oznámit jim to." Teda s tou změnou, že mi ty otázky položila Podyim.

ÁÁ!! Stala se (ne)milá věc! Při zpracovávání odpovědí na otázky od Yimy mi došla dalěí zpráva.. Od Chriss, že mě nominovala také. To v konečném výsledku znamená odpovědi na dvacet otázek, deset otázek vymyšlených mnou a dalších pět nominovaných.

Stala se další nemilá věc. Kacalan mě i přes mé upozornění nominovala. Takže potřetí.

Jestli mě někdo nominuje popáté, tak se zabiju. I přes otázku 'Být či nebýt?' Jamie?

Jdeme na to?

 
 

Reklama