Srpen 2017

Kaféhrátky

8. srpna 2017 v 14:14 | Artie |  Pozadí mysli
Když jsem byla malá, zdávaly se mi sny v odstínech hnědé. Když bylo slunce příliš vysoko na obloze, světlo se odráželo od všech povrchů a nedávalo mi jinou možnost, než zavřít oči a čekat na setmění. Takhle jsem přečkala spoustu snů... Až jednou slunce zastínil nějaký velký objekt. Vyděsilo mě to, ze začátku, začala jsem přemýšlet nad všemi možnými scénáři. Ale byl to jen tvor mnohonásobně vyšší, než jsem byla já. Seděla jsem na zemi, rukama objímala kolena a mžourala na tajemnou siluetu.
Žirafa.
Stála přede mnou, nehýbala se.
Několikrát jsme se tam na tom místě ještě potkaly. Byla mým důvěrníkem v dobách smutků. Strávily jsme spolu dlouhé chvíle.

Mnohdy na ni vzpomínám.