...můžeme žít

19. května 2017 v 9:29 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Mno.

Přicházím se sluncem! Posilněna (nebo snad posliněna?) nektarem lučního kvítí, zneuctěna kilometry slov, která se nesluší říkat na veřejnosti (protože valná většina z nich je latinsky).

A jsem zde.

Dívám se tak z okna a vidím takovou radost ze života! Na tom plácku městské zeleně ještě neposekali trávu, spousta bílých hlav pampelišek s každým závanem větru přichází o své šediny, ale přibývá jim naděje na další generaci. Ptáci se v tomhle kraji odnaučili létat. Chodí pěšky, před lidmi utíkají po zemi a vysokou travou skáčou jako lesní zvěř v obilí. A ta spousta bezobratlého života v ovzduší!
Až mě to děsí.

Stále si na to zvykám. Dnes se mi například zdálo o hodině matematiky a ráno jsem se probudila s pocitem, že z něčeho píšem a já se nestihla naučit.
Je to nové.
Ale o nic méně krásné!

(Zastavím se znova! Jen co vyřeším problém s připojením počítače do sítě (Hah, vymoženosti techniky? Wifi? Kdo to kdy viděl? Můj notebook má asi alergii nebo co.) a nějak ho zrychlím (je možné, aby počítaž zestárl o dva roky tím, že ho tři týdny nepustím?))

Mějte se famfárově, jdu se radovat ze života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 19. května 2017 v 10:04 | Reagovat

Radovat se z krásného počasí - to je to nejvíc...

2 handmademo | Web | 19. května 2017 v 23:16 | Reagovat

Kdyz vysvitne slunicko a je hezky, clovek ma hned nadhernej den -myslenky/radost...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama