Porušená

16. dubna 2017 v 14:20 | Artie |  Pozadí mysli
Mé nálady se změnily.

Není to tak špatné, jak to bývalo.
Není to tak krásné, jak to bývalo.
Stal se z toho takový šedý průměr, s průblesky do žluta.

Mé nálady se změnily.
Můj neutrální výraz není úsměv, jak býval.
Oči mi ztvrdly, dolíčky zmizely, přidala se zaťatá čelist.

Mé nálady se změnily.
A změnil se i můj úsměv.
Dříve byl přívětivý, vřelý, otevřený. Vítal každého, kdo ho viděl.
Dnes? Usmívám se jen z nějakého důvodu. Ze vzpomínky, z myšlenky.
Usměji se většinou jen vnitřně. Očima. Náladou.

Mé nálady se změnily.
Všimlo si toho i okolí.
I má vlastní rodina. Vlastně jim to trvalo nejdýl. Ale nepochopili to. Nic nechápou.
Prý ať se usmívám, když mi není zrovna krásně.
A když náhodou je, tak ať nemám na obličeji ten potutelný výraz.

Není to pravda.
Prý ať nežiju v přetvářce.
Ale co je tohle?
Snad upřímnost?
Nesměj se, když se směješ. Usměj se, když na to nemáš.

Mé nálady se změnily.
Mé myšlenky se změnily.
Barvy se zjemnily.
Už si život neužívám. Už ho tolik neprožívám.

Ale alespoň to tolik nebolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tenal | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 2:36 | Reagovat

Špatně. Moc špatně. Velice špatně.

Musí to bolet. Bez pocitu bolesti se pocit štěstí neobjeví, i když tam bude.

*ušklíbne se*

Já mám ale co říkat, že?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama