¡Mira!

7. dubna 2017 v 11:25 | Artie |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Představte si smutek, modrou barvu, šedé nebe.


Název: ¡Mira!



Stopy v paměti, hluboké rány, nezhojené jizvy.
Každý den sype krystalky soli a ještě prohlubuje bolest.

Jeden den a vše se změnilo, otočilo... Jak málo stačí.

Znát a být znán.
Poznat a být poznán.
Milovat a být milován.

Myšlenky se točí ve víru a vědomí klesá ke dnu. Vyšší nervová činnost se utlumuje, zůstávají jen instinkty, na kterých závisí přežití. Myšlenky se vsakují, prostupují míchou a zastaví se v hrudní oblasti. Obsadí srdce, sevřou ho v železných kleštích a pořádně zmáčknou. Nenechají ho být, dokud nepřijde spánek. A spánek nepřijde, protože ho nenechají být.

Sedím vysoko na vrcholu zdi, nohy mi visí do prázdna, kolem šustí déšť.
I ptáci už se schovali, malé postavičky lidí utíkají a vyhýbají se kapkám.
Vše zmlklo, ztichlo a zpomalilo se.

A myšlenky vystrčily své dlouhé prsty a sáhly na místo, kde se skladují vzpomínky. Hlavu zaplavily barvy, zvuky, pocity.

Nechci nad ní přemýšlet, vzpomínat, znovu prožívat bolest. Místo svého města před očima vidím to město, které skrývá ji. Věže, domy i zvuky.

Déšť ustává, ptáci spustili oslavnou píseň. Vytrlo mě to zpět do reality. Děkuji.
Toulavá kočka se pustila ulicí dolů z kopce, ladně se vyhýbá kalužím.

Mluvím sama k sobě, nezáleží na jazyce, slovech.
Mluvím, formuluji věty beze slov, křičím na své okolí.
Křičím sama na sebe.

"¡Mira! Podívej se!" Nejsi sama.
Jsem tu s tebou.
Jsi sama.
Sama se mnou.
Sama se sebou.
Ne tak sama.
Sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tenal | E-mail | Web | 7. dubna 2017 v 18:26 | Reagovat

...you're alone till you're not alone and that's all you need to know...

2 Iris | Web | 10. dubna 2017 v 21:30 | Reagovat

[1]: everytime you decide to stay the world makes you go... and that's all you need to know

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama