Pomlčka

26. února 2017 v 1:10 | Artie |  Pozadí mysli
Bolest.
Strach.
Lítost.


Vždyť tohle byl ten nejkrásnější večer, jaký se kdy za poslední dobu udál. Tak krásný, nepopsatelně. On, já, čaj a anonymní lidé zahaleni dýmem. Neuvěřitelné. Že já bych mohla být ta šťastná?

Proč ty nejkrásnější situace dávají vznik těm bolestnějším? Jak se to stalo, že teď sedím na zemi v koupelně, když zbytek rodiny předstírá spánek, slzy mi tečou po tvářích a žádné dechové cvičení mě neuklidní? Jen pravidelné vibrace klávesnice mobilu mi dodávají jistotu, že některé věci jsou stále stejně hloupé.

...Ptal ses mě na lítost, pokud se dobře pamatuju. Teď nejvíce lituju, že nevím, co se to stalo mezi mnou a mamkou. Co vytvořilo tu propast, do které padám kdykoli spolu mluvíme. Proč se vše pokazilo?
Chci pryč. Na den, na dva. Nebo jen na noc, vypadnout. A jen chvíli být svobodná. Květen. 22. května bude den, kdy započne svoboda. Jsem bláhová... vím.

Strašně moc se bojím.
Budoucnosti.. Co se stane? A co ne? A jak moc to ovlivním?
Minulosti.. Protože o ní neumím s nikým mluvit. Protože vím, co by to způsobilo. ...nejsem sobec. Nechci ničit život těm, kteří ho zničili mně. Ale uvědomuji si, že věci, které se děly, nebyly vůbec normální. Čím dál tím více.
A strašně moc se bojím sama sebe. Svých myšlenek, citů, skutků. Své temné stránky. Přibližuje se k povrchu a já ji cítím.

Jo.. Je to na hovno. Právě teď a tady. Tři hodiny zpět nebylo. To jsem byla na vrcholu světa. A za pár hodin také nebude. Bude zase fajn. Vím to. A vím, že to vše, co se děje, je v pořádku. Nejsem sama...

Pomlčka. Napadá mě už jen jediné slovo, které by vystihlo tuhle situaci. Pomlčka. Předěl mezi jedním a druhým. Ne nutně příjemný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou | Web | 27. února 2017 v 12:49 | Reagovat

Moc krásně napsaný, jako bych se v tom viděla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama