Nepořádek

28. února 2017 v 20:44 | Artie |  Pozadí mysli
Tolik podob lásky.
Tolik znamení,
že ne vše, co dělám,
je správně.

Dříve, když jsem ještě věřila svému mozku, když jsem si myslela, že mohu pojmenovat nepojmenovatelné věci, zdávalo se mi mnoho snů. Pramenily z nekonečných proudů myšlenek, kterými jsem plnila každou volnou mezeru, abych nemusela čelit temnotě a prázdnotě.


Nevím, jestli se s takovými věcmi potýkají všichni. Doopravdy nevím. Nemám dost odvahy se na to ptát, vlastně nemám ani dost odvahy čelit odpovědím.
Neustále jsem plnila svou mozkovou kapacitu neuvěřitelným množstím dat, tolik, až mozek zamrzal a odmítal mě pouštět se dál, prozkoumávat více do hlouby. Mechanismy sebezáchovy. Jsem mu vděčná.

Jde o to, že když jsem s nikým nebyla, tak jsem čas trávila zkoumáním sama sebe.
Zkoumáním možností své mysli a svého těla.

A potom, když přišlo minulé léto, celý hradní komplex z karet s lehkostí spadl. Ležela jsem pohřbená pod pohořím z pikových králů a kárových sedem a s nevraživostí jsem se dívala do očí všech junáků, kde mi výsměšně odráželi mou tvář. Můžeš si za to sama, říkali... Já jim věřila. Věřila jsem jim celou dobu, když hrad padal, věžičku po věžičce. Ale stejně jsem proti tomu nic neudělala... Stejně jako tehdy. Neumím to prostě. Něco se pokazí a já zkamením. Něco je špatně a mé nohy vrostou do země.

Někdo mě začal vyhrabávat.
Vyhrabává dodnes.
Snaží se, co mu síly stačí. Snažím se mu pomáhat... Ale jde to těžko.
I když karetní vojáci opustili pozice na mých rukou, zabarikádovali se na hrudi.

Bojím se, že se odvděčuji málo.

Chtěla jsem mluvit o snech.
O představách.

A teď mi to přijde nesprávné. Zahazovat metafory a začít mluvit konkrétně.
Nepřijde mi správné to, co dělám.

Možná, když se to pokusím shrnout, myšlenky mě poslechnou a prsty vepíšou vše, co je třeba.
Hořím láskou. K rytíři na bílém koni. Mé vnitřnosti se bouří, pokaždé, když v neděli odjíždí. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem něčeho podobného schopná.
Ale mé tělo utíká. Utíká daleko, i když mu to není dovolováno. Ono by vlastně ani neutíkalo... Kdyby někde hluboko nebyl nějaký vzdorující netvor. On si pamatuje a teď nevěří. A já nevím, co s tím.
Ve snech si vybírá z žen a v realitě opovrhuje tím jediným, koho můžu a chci nabídnout.
Proč se to děje?
Ničí mě to.
A bojím se toho.

Vlastně strach je příliš reálná veličina posledních dnů.

Asi jsem sama sebe přecenila, když jsem se odhodlala vypsat z něčeho, co je příliš živé a mění se jako podoba planety na jaře... A jako vždy končím zmínkou strachu. Nevím ani jak jinak by to mělo být. Vlastně vím. Ale nevidím to nikde... Nikde v té zásobárně slov nejsou slova útěchy a zářné budoucnosti. Vždy, když dokončuji myšlenku, schovají se za své bratry a vystrčí dopředu vyvrhele z posledních řad, které tam pečlivě schovávám.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tenal | E-mail | Web | 2. března 2017 v 0:52 | Reagovat

Trochu jsem se lekl, když jsem to četl. Nové a rázné informace. Některé z nich jsem tušil, jiné mě překvapily. Další jsem si musel ověřit, takže jsem přerušil čtení od konce a prošel jsem si trochu z blízké minulosti, abych pochopil o něco víc. Nějaké kousky zapadly, jiné ne…

Podívám se na to kousek po kousku, co říkáš? Chápu, že nemáš možná odvahu klást otázky a čelit odpovědím. Několik odpovědí ale dostaneš. Omlouvám se…

Většina lidí se nepotýká s takovými sny, s proudem myšlenek, kterými naplňují svoji díru v hrudi… Většina ne. Někteří ano. Já sám jsem toho vinen, v poslední době o něco méně, ale býval čas, kdy to bylo nevyhnutelné. V samotě, pokud nemáme jiná rozptýlení, tak většina z nás začne zkoumáním sebe sama. Většinou skončí v sebelítosti a pochybách. Sebevědomí padne pod bod mrazu, protože si uvědomíme svoji malost a bezmocnost. Až s časem a hlubším porozuměním nejen sebe, ale i ostatních se pochopí, že naše situace není ani zdaleka tak hrozná. Ta beznaděj nepochází ze znalostí příliš mnoho, ale z neznalostí kontextu nás a ostatních.

Když se něco stane tak zamrznout? Běžná reakce. Obyčejná reakce. Ne u všech lidí, ale u některých ano. Nic za co se stydět. A klidně nech ten hrad z karet padnout. Když byl z karet a ty bys ho mermomocí udržovala v celku… Plýtvala bys energií na něco, co nesnese slabý závan? Lepší začít stavět od znova a použít skutečnost jako základ.

Vždycky je někdo, kdo začne vyhrabávat někoho ze sraček, i proti vůli toho zahrabaného. Myslím, že ani já jsem se úplně nenaučil svoji lekci po tom všem hrabání s Mel. Možná že nakonec budu vyhrabávat I tebe. Možná… Už teď se asi trochu připravuji a hledám lopatu.

Rytíř na bílém koni… Rytíř, ne rytířka? Problém to je… Nerad bych se dostával do debaty krajního amerického liberalismu, o počtu pohlaví a sexualit, ale ty nemusíš být jen jedno nebo druhé a i podle toho co píšeš dál tak mám pocit, že nejsi jedno nebo druhé. Možná že jsi uprostřed… Možná že jsi ještě trochu jinde, kdy je mysl a srdce o tolik důležitější než tělo. Jak jsi sama napsala, ty víš, že nejsi jen jedno nebo druhé, ale že tě něco uvnitř zastavuje. To se musí změnit.

Bát se… Správná reakce. Rozumná reakce. Strach je důležitý. Ukazuje nám co je pro nás podstatné. Na čem nám záleží. Musí se ale změnit to, jak se na takový strach reaguje. Je těžké to změnit. To nepopírám, ale i tak je to možné…

Nikde ve tvé zásobě slov nejsou útěchy a záře minulosti? Hm… Půjčím ti tedy své, co říkáš?

*Pevně tě obejme a pošeptá: „Všechno bude v pořádku. Věř mi prosím, že je to možné…“*

Rád bych se na něco zeptal… Mohu? Jestli chceš, tam můžeš ignorovat mé ostatní otázky. Tyhle dvě jsou mnohem důležitější… A jestli nechceš, aby je viděli ostatní, můžeš je poslat na můj blog. Naprosto ale také pochopím, když nebudeš chtít zodpovědět ani jednu a v tom případě tě prosím o odpovědi na mé původní otázky :) Navíc, s mojí četbou tvého blogu mám pocit, že jsem už našel na pár otázek své odpovědi.

První otázka… Ten rytíř, cítí on to samé? Ví co se s tebou děje?

Druhá otázka, na kterou už nejspíš znám odpověď… Máš ráda sama sebe?

2 Tenal | E-mail | Web | 2. března 2017 v 4:39 | Reagovat

[1]: *poslat na můj e-mail.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama