Otisk v duši

6. prosince 2016 v 17:51 | Artie |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Bojuju s horečkou, bojuju se školou, bojuju sama se sebou.
Dnes.. dnes byl špatný den. Nespala jsem, nasadila jsem antibiotika a ve škole byla donucena napsat slohovku...
A jelikož se na nic lepšího nezmůžu, tak zde je... Text podepsaný všemy třiceti devíti teplotními stupni.



Dnes v noci se mi zdál nádherný sen. Byl tak reálný, tak pravdivý, že mám nutkání jen zavřít oči, natáhnout ruku a pocítit na prstech chladivý vítr té nezvyklé přirody. Dnes v noci jsem se stala svědkem něčeho nevšedního a nezapomenutelného.
Jediný vstup do tohoto snového království vede přes nenápadné dveře, které se objeví v okamžiku, kdy upadnete do světa snů. Pokud nedáváte pozor, samy po chvíli zmizí, jakoby vlastně nechtěly být spatřeny. Když ale uchopíte kliku a vkorčíte, nabídnou vám jedinečný zážitek.
Okolní svět náhle zmizel, temnotu nočního pokoje nahradil ostrý sluneční svit, mrazivý chlad zimního večera příjemné teplo končícího letního dne. Najednou jsem stála na okraji skalní římsy a z výšky sledovala scenérii, jakou bych si nikdy sama nepředstavila. Jako první mě zaujal vzduch. Zdál se růžový, voněl květinami a čerstvě posekanou trávou. Obloha byla temná, na obzoru jsem mohla stále vidět červánky ukládající ke spánku veliký rudý sluneční kotouč. Vysoko nad mou hlavou svítily hvězdy. Tvořily neznámá souhvězdí, neznámá uskupení, mnohem zajímavější, než ta běžná, pozemská.
Stála jsem v úrovni nejvyšších větví stromů, téměř jsem nahlížela do ptačích hnízd. Všude kolem byl hustý les. Les těch nejpodivnějších stromů. Jakoby žily svým vlastním životem. Jejich koruny nabízely pkryt mnoha živočišným druhům. Okolní ruch konstrastoval se skutečností, že Slunce právě zapadlo a příroda by se měla chystat ke spánku. Bylo to přesně naopak. Hejna ptáků vylétala vysoko k obloze na večerní přehlídku toho nejbarevnějšího peří.
Stála jsem vysoko nad okolním děním a přitom zcela jasně vnímala energii sálající z tohoto místa. Každou částí svého těla jsem si zapamatovala jedinečné detaily. Barvy, vůně, vzdálenosti, pocity.
Tohle místo nelze popsat jen pomocí pouhých slov. Je to poslední paprsek Slunce ve svitu hvězd. Myšlenka na osobu, se kterou jste dlouho nemluvili. Při pohledu na něj se vám promítne v okamžiku před očima celý život a vy pocítíte bolest ze všech ztrát, ale zároveň všechnu radost světa.
Tohle místo se vám otiskne do duše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NEPLECHA | 7. prosince 2016 v 10:25 | Reagovat

Přeji brzké uzdravení!

<a href="http://neplechanaplechu.blogspot.cz/">NEPLECHA NA PLECHU</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama