Hlavou do zdi.

2. října 2016 v 15:33 | Artie |  Pozadí mysli
Sama sobě si stavím zdi do cesty. A uvědomím si to až pozdě, až není cesty zpět.

Nikdy jsem si nemyslela, že pomáhat ostatním lidem tolik bolí. Asi jim pomáhám příliš, ale nedokážu si to připustit. V mysli mám jen to, jak oni pomohli mě a jaká je možnost, zda jim to kdy splatím.

Na psacím stole mi stojí dva dárky, které si šetřím pro dva úžasné lidi. Lidi, kteří toho pro mě v posledních měsících udělali víc, než já sama za celý život. Nejsem schopna jim je předat. Nevím proč. Je to komplikované, ten vztah má jistý řád, ale nemá jasné hranice. Je jako mlha. Člověk jí neprohlédne, jen lépe slyší vzdálené zvuky a ozvěny. A přesto neví, kdy přesně z ní vyšel do světla.

V den, kdy jsem si uvědomila svou neschopnost soužití s muži v nějakém bližším dlouhodobém kontaktu, jsem si uvědomila také to, že nebudu schopna sama sobě tenhle slib dát. Vždy budu mít slabost pro některé lidi, ale ne tak, jak oni pro mne. Nedokážu dobrovolně políbit přítele, i kdybych ho měla sebe víc ráda. Přijde mi nesprávné ho nechávat v bláhové naději, že se to někdy spraví.
Je zde jeden člověk, který je zářící výjimkou. Vím, že to ví. A doufám, že mě chápe. Že by jen jedno slovo mohlo úplně iracionálně pozměnit běh mých myšlenek a nebylo by to ono. Omlouvám se. Nevím, co se děje. Miluji tě.

Je to dva dny a už se zříkám jakékoli naděje ve světlé zítřky. Utíkám sama do sebe a horší se to. Nevím, proč jsem to nechala dojít takhle daleko. Přoč tomu nedokážu čelit.

Kdybych si mohla od života přát jednu jedinou věc, jsem si naprosto jistá, která by to byla. A byla by to snad první sobecká myšlenka, kterou jsem se kdy odvážila vyslovit.
Ať se do mě, prosím, už nezamiluje žádný další muž.
Vysiluje mě to, spaluje a topím se v tom.

Jsem beznadějný případ? Nebo nedokážu pevně stát za svým...? Asi obojí.


Bojím se, topím se, bloudím. Asi bych měla najít nějakou odbornou pomoc a nechat si napsat nějaké prášky. Chcí být zase v pohodě. Ať se, prosím, vrátí rok 2013.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Matej | Web | 2. října 2016 v 17:30 | Reagovat

Nevidím důvod, proč bys měla být beznadějný případ. Každý jsme nějaký a nikdo nejsme dokonalí. Podle toho,jak píšeš, musíš být fajn, takže méně negativ a více pozitiv ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama