Květen 2016

(U)m(n)ě

19. května 2016 v 20:33 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Minul minulý měsíc a já mu mávala z vlaku. Víte jak je uvolňující nenechat se ničím stresovat? Jen tak se procházet deštěm a závistivě koukat na západ slunce pod mraky? Číst knihu o sedmi stech stranách a neděsit se žádného termínu pro nějakou práci do školy, protože školní rok končí?
Já ne.

Ztratila jsem vršek od flashky, kterou jem včera dávala do počítače.
Ztratila svou oblíbenou ponožku ve víru entropie.
Ztratila jsem motivaci.

Sama sobě se směju: "Jako bys nějakou měla! Kdykoliv!"

Když nepřemýšlím, je mi fajn. Je mi krásně, ale potom si na vše vzpomenu a je mi zle.
Když usínám, přemýšlím. Vytvářím si v hlavě příběhy, které ale potom už do psané podoby nepřevedu, jak jsem to dělávala kdysi. Přemýšlím, a představuju si. Ale okrádám se o čas spánku.
Miluju spánek. Nesnáším usínání.
Chci aby nějaká epocha života skončila. Abych se mohla odpíchnout. Něco, co by mohlo znamenat milník a já se o něj mohla opřít.

Na to, že jsem se vlastně kdysi vyoutovala mámě už ani nepomýšlím. Zapomněla na to a stále mi předhazuje, jak si nemám vybírat své budoucí muže.
Vždy před menstruací prožívám neskutečný kolotoč nálad. Rozohňuji se nad úplně zbytečnýma věcma, ostatní - podstatnější - mě nechávají klidnou. Více jím. Více se uzavírám do sebe.


Proč řeším takhle nepodstatné věci místo těch mnohem podstanějších?