Začínám se bát

7. února 2016 v 12:51 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Začínám se bát,
že prázdniny jsou něco jako nemoc.
je to čím dál tím těžší se z jejích vlivu vymanit



Promiň, Iris, že jsem se nevyjádřila ke tvé studii lidí, jako ranních ptáčat/sov. Už se k tomu dostávám...
Přehodila jsem svůj režim na tu správnou frekvenci. Posunula jsem ho asi o dvě hodiny dozadu a hned se našla i motivace pro věci, které jsem už alespoň rok nedělala.
Šla jsem spát kolem půlnoci, ve tmě prosvěcované světly nočního nejvýše položeného města Evropy. Z nedostatku plyšáků jsem se v noci přitulila k Tedymu a vysvětlovala mu, že tenhle noční typ canisterapie je ten nejlepší možný. Probouzela jsem se celou noc při každém jeho přesunu z pelechu do pelechu, ale v osm jsem zcela vyspaná vstala a začala cen obhlížením počasí.

Ten týden mám zapsaný v barvách. Bílá - sněhu bylo přesně tak, jak se na zimu patří, třicet centimetrů za noc, potom další během dne. Žlutá - připadala jsem si jako na jaře, kdy je sníh, ale relativně teplo a svítí slunce. Azurová - to nebe! Indigová - barva, kterou má Tedík na pelíšku, když na ni zasvítí, tak je strašně fotogenická.

Cestu zpět jsme dali za nádherných deset hodin. V pět jsme byli doma i s nákupem a zmrzlinou na oslavu.
Ale začíná to šednout. I přes to nádherné počasí a jarní teploty.


Začínám se bát,
že být zdravý je něco jako nemoc.
je to čím dál tím vzácnější


Dnes jsem se probudila nad ránem s bolestí v oblasti ledvin - začalo to jako prostý zablokovaný mezižebererní sval. Až na to, že to bolelo tak moc, že jsem si musela zajít (dobelhat, doplazit, pomocí okolních zdí se dopravit) do koupelny, aby zůstala postel suchá. Nevím jak, ale podařilo se mi usnout. Bolest se znovu ohlásila se svítáním - ještě horší, než ta předchozí. Sedět bolelo, ležet bolelo, stát bolelo neskutečně. Hledala jsem polohu, jak přežít. Stejně jsem na sebe pyšná, že jsem nikoho v domě neprobudila. Svítání přešlo do nádherného rána, když jsem to nevydržela a spolu s peřinou sešla do spodního patra. Ta bolest! Nejde být v klidu, je to jako bodná rána až do střev.

Prosím, jestli nepijete alespoň litr a půl vody denně (přiznejme si to, kdo dá ty doporučené dva litry, nebo ty správné tři?), tak začněte. Za tu bolest vám to nestojí. Ledvinový písek a močové kameny. Ředím se vodou, snažím se, aby ta ledvina byla poslední a močové cesty se neispirovaly. Udělejte to pro sebe. A děkujte životu, že vám relativně nic není.

Přestalo to zázračně bolet přibližně ve chvíli, kdy táta odjel do práce pro injekce se sedativy. Odjel a já se zázračně uzdravila. Bolest ustala jako když mávnete proutkem a odčarujete ji. Krystalky odešly, posunuly se níž a já si připadala jako sprostý simulant. Seděla jsem v obýváku a sledovala, jak se Dan Přibáň s partou derou Trabanty skrz prales.

Začínám se bát,
že jaro je jako nemoc.
je čím dál tím nakažlivější

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vlasta | E-mail | Web | 8. února 2016 v 21:18 | Reagovat

Doufám, že se uzdravíš! Hned se jdu napít...
Tvá přirovnání k nemocím jsou tak.. pravdivá. Mám chuť je někde vypíchnout jako citáty.
Teddyho deka je fakt krásně indigo. :)

2 I r i s | Web | 9. února 2016 v 11:35 | Reagovat

Líbí se mi ten druhý citát. Protože si tak hezky protiřečí, když se nad ním člověk zamyslí.
No jo, kolik toho vlastně za den vypiju? Vždycky jsem měla pocit, že dost, nebo spíš více než méně. Hlavně vypiju hodně čaje. Asi bych se měla přeorientovat na vodu.
Bolesti jsou hrozné, protože je cítí člověk sám a těžko se popisují. Navíc nejsou vidět. Doufám, že se ti to už nevrátilo.

3 neros-san | 9. února 2016 v 12:06 | Reagovat

Tak sis zkusila, jaké to je, když přepiješ nějakou bolest.
Jestli jsi se od té doby, co to začalo, proplachovala, tak pak to asi muselo prostě jednou skončit (žádná simulace!) a hlavně, že už je dobře...
Takže pij!
(To že řekla? To musí být ženská!)

4 Artie | E-mail | Web | 9. února 2016 v 19:16 | Reagovat

[1]: Doporučuju... Protože tuhle bolest bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Ještě nikdy předtím jsem bolestí nezvracela...

[2]: Radši nad ním nemyslet, člověk se zamotá a pak si protiřečí sám ;)

[3]: Je dobře, vodu už tahám stále s sebou. Člověka to vyděsí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama