Může to být ještě hroší ...i žirafí

20. února 2016 v 21:39 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Jsou to týdny, ale mě to připadá jako hodiny.
Čas letí, lidé kolem mě se míhají a já si nestíhám všímat ničeho. Zítra hrají naposledy Dánskou dívku a já na ní s Nerosem ještě nebyla, zbývají mi už jen tři jízdy do zkoušek z autoškoly. Konečně po těch osmnácti letech začínám nakukovat do světa mimo mou bezpečnou ulitu, žiju a ztrácím čas blbostma.
Myšlenky mi lítají a já zapomínám konce vět. Píšu každou sekundou něco jiného. Ptám se na stále stejné otázky. Myslím ve vzorcích, ze kterých slova utíkají.
Nechci, aby tohle období skončilo. Je mi krásně, mám potřebu vyjet do lesa na kole a adoptovat psa z útulku. Hledám si dívku a místo toho se nachází překvapivě mnoho chlapců, co by se místo ní nabídli.
Jsem šťastná, jak jen může smutný člověk být. Je krásně, slunce v mé mysli svítí, ale stále přetrvává chlad zimy. Vůbec si nepamatuji poslední půlrok, od prázdnin jako by věci neexistovaly. Probouzím se a děsím se plnoletosti.



Své osmnáctiny jsem ještě neslavila, ani nechci. Nemám pocit, že proběhly. Je to daleko, jak jen Švýcarsko může být.
Dostala jsem antistresové omalovánky, ale ne ten čas je vymalovávat. Dostala jsem maté a kalabasu, ale ne chuť se o tyhle nové věci zajímat. Dostala jsem Lady Fuckingham a Velkého Gatsbyho, jako by mi tyhle knihy měly s něčím pomoci. Co se mi snažíte naznačit?
Málo relaxuji? Ano, také jsem si všimla. Místo relaxace dělám úplné houby. I když bych mohla mít přetené hromady knih, upletené tašky náramků, napsané strany povídek, sedím a hledím na obrazovku. A to dokonce nesleduju ani filmy, abych se necítila provinile, že nic nedělám.
Je mi ze mě zle, ještě více než z vůně vanilky.
Těším se na dobu, kdy se přestanu cítit takhle. Snad na dobu, kdy se venku oteplí, já přestanu mít rýmu a budu moct relaxovat na kole. Potřebuju to, potřebuju vyjet ven. A to jen tak, bez povinností, bez závazků. Těším se, až se zorientuju a alespoň na zkoušku vyrazím nějakým směrem.


Je to doopravdy jen pár dní do zkoušek z autoškoly, do snad zdárného ukončení téhle skvělé části mého života. Tak strašlivě jsem se bála, ale tako moc mi to pomohlo... Řídím auto, baví mě to a trávím čas s lidmi. Zítra jdu do čajovny s přáteli mého bratra a už mě to ani neděsí.

Znovu jsem zapomněla myšlenku. Myš Lenku v komoře se zásobami. Nevím, jak vy, ale my máme sklep. A ten je totálně mouse-free. Plácám nesmysly a uklidňuju se tím. Omlouvám se. V tomhle textu jsem psala odstavce v jiném pořadí, než jsou poskládány nyní. A proto to nejspíš nebude dávat smysl.



Je to dva týdny, co jsem umírala na ledvinové kameny poprvé. Tehdy to přešlo. Ale jen na pět dní.
Pátek jsem strávila v nemocnici. CT, odběry, skončila jsem na kapačkách. Na školu jsem si ten den ani nevzpomněla, klarinet jsem odvolala (včera jsem tam byla konečně po měsíci a půl), na jízdy jsem ale šla. Stává se ze mě problémový dospělý (když jsem byla to hodné dítě).
Spávám teď v bratrově posteli. Možná je to změnou prostředí, nebo tím prostorem kolem postele, ale spí se mi skvěle. Asi udělám nějakou revoluci tam u sebe. Kam ale s těmi věcmi? Knihovna plná dětských leporel, pět velikých a čtyři menší boxy plné lega, příliš malá skříň na oblečení.

Znám se příliš dobře. A tohle období je špatné. Špatné hlavně pro všechny příští období. Teď je mi vše celkem jedno. A to je ještě horší. Hroší i žirafí.
Nalakuju si nehty na duhovo a vše přečkám. Jako v těch horších časech loni. Slunce, na to se těším.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 neros-san | 21. února 2016 v 2:01 | Reagovat

Kdyby jsi potřebovala... víš, kde mě najdeš (v hospodě (podepsán: Al Koholík)).
Dospíváš. Na chlapy co Tě chtějí kašli... nejsou tak důležití jako dívka, kterou by jsi chtěla Ty... ať už je z Dánska, nebo ne. Až se najdete... až se najdete... tak budete spolu. A vše bude jak má být.

Literatura je literatura a klasickými díly potěšíš každého, kdo rád čte. Ráda čteš, tak dostáváš klasiku. Nediv se tomu.

Doufám, že jsi v pořádku.

Díky za článek!

Doufám, že je Ti lépe.

Pořád je tu příští sobota. (Ale už ne moc dlouho - rozmysli se!)

Dospíváš. A chápu, že to může být děsivé. Bratrova postel je teď Tvým územím! Podnikej výjezdy.

Ryan Reynolds lže.

(uspořádání těchto odstavců kopíruje Tvůj vlastní koncept)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama