Leden 2016

Englishman, messman

27. ledna 2016 v 21:17 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Struggling in writing an english essay.
How do I even write, how is the sentence built, what is descursive essay?
I think I rigged it up somehow, but what to do with the last paragraph - conclusion?

"All in all, helping people in their shitty lives is really honorable. Thx for reading."

This would suit really well, but I'm not brave enough.
Just make it longer, overstep word's limit and print it. Easy.

You bunch of dorks, what are you up to?

Armáda naděje

21. ledna 2016 v 20:50 | Artie |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Je zima a já mám letní sestřih. Je to jistá výhra, pokoření té temnoty mysli, která se plížila kolem.
Dnes jsem dočetla Obraz Doriana Graye, tak dlouho jsem na tenhle okamžik čekala a těšila se na něj.. A už vím, že jsem úplně mimo, budu muset začít znovu. Chci Wildea pochopit. Obdivuji ho.


Název: Armáda naděje



Potřebuju změnu

14. ledna 2016 v 21:02 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Zima ještě pořádně nezačala a já jí mám už plné zuby.
[Tohle je věta, kterou pronáším s železnou pravidelností vždy v té jarní části zimy, která ještě nemůže být předzvěstí jara, protože je leden]
Chce to změnu.

Co zas...?

10. ledna 2016 v 19:18 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Mé tělo se rozhodlo, že mezi dneškem a poslední operací osmiček (18.12.2015) neuběhly ty tři týdny, kdy mi obličej stihl natéct na velikost křeččí tváře (hned druhý den), trošku odtéct (asi tak v úterý), znovu přidat na objemu (den před Štědrým dnem), mírně se popravit (na Štěpána), přestat bolet natolik, abych nemusela být nonstop nadopovaná prášky (28.) a vstřebat stehy (přesně před týdnem).
Tyhle tři týdny jako by nebyly. Dostáváme se znovu do bodu, kdy přestává působit anestezie a tvář se zvětšuje. Proč?
Nevím, co se děje. Vyléčilo se to. Konečně mi mizela i modřina, která mi bránila v normálním životě. A včera večer si všimnu, že je tam znovu. Večer nemůžu spát na levém boku, třeští mi hlava. Probudím se a jsem znovu jako malý buclatý Němec požírající šokolátu (viděli jste Karlíka a továrnu na čokoládu? ..ano).
Za dva týdny jdu znovu na operaci. Na poslední osmičku. Ta by mohla být bez komplikací, mohlo by to vyjít. Kdyby nebylo tady téhle malé závady.

Tenhle týden nebude žádná pohádka ani bez oteklé tváře a bolesti. Vypadá to, že mě přepadne menses. Mám strach z zítřejší první hodiny autoškoly. A i když je tenhle týden ve znamení téměř neznatelné školní docházky (jelikož jsou všichni učitelé na lyžácích a hodně toho odpadá), tak píšeme šest testů.

Prosím, ať to skončí...




Hvězdné nebe

8. ledna 2016 v 18:37 | Artie |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Článek, který mi vybojoval jedničku podtrženou v češtině. Článek, kterým jsem zase zjistila něco o sobě. Článek z listopadu, psán po koncertu v kongresovém centru, který se nám náramně povedl.
Článek o sportovních hvězdách.
(Možná mi tam někde přebývá čárka, zkontrolujte mě a upozorněte, prosím. Originál jsem nechala ve škole a mám to poslat emailem...)


2.015

1. ledna 2016 v 22:50 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
I remember 2015 like it was yesterday...