Týdny ticha

10. listopadu 2015 v 18:14 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Zapomněla jsem, jak se španělsky řekne 'zapomněla jsem'.
Stejně tak, jak jsem se nedokázala rozhodnout, jak přeložit 'rozhodnout se'.
Vyhořela jsem v písemce, která neměla s ohněm nic společného.

Zůčastnila jsem se skautské akce. Není zvláštní, že jsem se zůčastnila nějaké akce. Ani to, že ta akce byla skatuská. Ale že se sešly tyhle dvě podmínky a nedopadlo to vůbec zle.
Byl to noční závod, byla mlha, bylo to kouzelné. Jen jsem se bála cesty domů. Tři metry před námi končil svět.

Byla jsem na koncertě Karla Plíhala, mám z něj rozporuplné pocity.
Rozhodně má talent na slova a hudbu, ale nevím, jestli také na lidi.
Hru jeho kytary jsem obdivovala, ale ty nucené vtipy už ne.



Stavovali jste se také na Gaudeamu? Někdy? A také jste zažili ten bezmocný pocit, kdy zjistíte, že těch škol a oborů existuje strašlivě mnoho a nemáte šanci se na nějaký dostat nebo si správně vybrat?
Měla jsem celkem vybráno. Žel bohu jsem tenhle výběr z hlavy úplně vytěsnila a ke stánku VUT jsem se nestavila. Na stránkách toho mnoho není.
Ale zase jsem objevila některé nové věci. Třeba možnost studovat na Novém Zélandu.
Ale je mi to líto.

Už jsem se touhle retrospektivou dostala o týden dozadu. Pokračujme.

Jsem bez osmičky. Dva týdny to jsou. Měly to být i dva zuby.
Nebolelo to, nestresovala jsem se. Bylo to natolik v pohodě, že jsem se ještě vrátila napsat si písemku z matematiky.
Týden trvalo, než jsem přestala vypadat, jako křeček. Týden a půl, než jsem se odvážila vysadit prášky proti bolesti. A dva, abych dokázala sedět u počítače a soustředěně psát.

Myslím, že můžeme začít přemýšlet chronologicky.

Týden mám rozepsaný příběh. Což u mě přestalo být zvykem dávno.
Mám rozečtené tři knihy. To nebylo zvykem nikdy.
Víte, co z toho vyplývá? I'm slightly moving into depress mood. Because of dark autumn.


Stala jsem se závislá na každodenní dávce SG Atlantidy.
Stala jsem se závislá na sudoku.
Stala jsem se závislá na přemýšlení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neros-san | 12. listopadu 2015 v 0:01 | Reagovat

Přerušeny. Yay!

Plíhalova slova mne bavila (hravá), hudba nevím, nerozumím tomu. A vtipy? Někdy je to křeč. To je tak, když produkuje nadměrně. Zajímalo by mě, kolik těch rýmovaček vyhazuje...

Gaudeamus mi přišel děsivý. Obrovský, nepřehledný a když člověk moc neví co chce, jen bezcílně bloudí a na konci je zmatenější než na začátku. Ale Nový Zéland? Jdi do toho. Nebo ne? Nejšílenější možnosti přeci mohou být těmi správnými.

Hlavně, že sis tu matiku napsala:D

Na příběh se těším, na vývody z přemýšlení též... Stal jsem se totiž asi také závislý...
No jo... překvápko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama