Listopad 2015

Unikám sama sobě

28. listopadu 2015 v 21:13 | Artie |  Názorně názorné názory
Jsem tady, převlečená za poslední kousky zdravého rozumu. Ještě posledních pár hodin listopadu. Potom už jen nedozírná temnota zimních měsíců. Až do Velikonoc žít myšlenkami na sníh a nezbláznit se z toho. To bude těžké.

Mám příliš mnoho přátel. Bolestně si to uvědomuji vždy v období Vánoc. Copak už lidem nestačí být spolu? Vzít do rukou hrnek s horkým nápojem, popovídat si a zase se po dlouhé době vidět? Je k tomu doopravdy potřeba ten materiální podkres?
Kamarádka slaví osmnáctiny pár dní před Vánoci. Znám ji, vím, co by si přála. Nemám problém najít něco, co bych mohla věnovat. S láskou.
Co ale ostatní? Očekávají ode mne, že si něco vycucám z prstu?
Máš ráda knížky? A které? Kolik jich máš doma? Jaká je vůbec pravděpodobnost, že tě potěším?
Ty... Znám tvé jméno, vím, kde bydlíš. Ale čím ti můžu udělat radost?
Lidé, já o vás moc nevím. Nedávejte mi tak těžké úkoly.
Mám připravených pár projektů, jejichž výsledky si nebudu moct nechat. Budu obdarovávat lidi. Ale nejradši bych byla, kdyby to mohlo být volně v průběhu roku. Bez vázání na náboženské svátky.

Poraďte mi.
Kde můžu sehnat jednoduché bloky deskami z černého tvrdého papíru? A levně? Ne za osmdesát korun?
Kde pořídím drát? Takovýhle? Tlustší měděný? Nebo nějaký stříbrně barevný?

Na hranicích

16. listopadu 2015 v 21:32 | Artie |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Dnes jsem si byla vyřídit nový pas. Od září jsem nemohla mimo schengen, tak abych mohla. Nebo taky kdyby zavřeli hranice. Bůh ví, co by se teď mohlo stát.
Je mi smutno. Co se děje?
Zrušili náš zájezd do Paříže.
Mrzí mě to. Ale stejně bychom si ho neužili. Snad není všem dnům konec. Jen kolik věcí jsem kvůli tomu překládala... Uprostřed zájezdu by byl koncert Havelky & Melodymakers, poslední den bych si nechala další osmičky vrtat. Uvidíme, co vše se dá zvrátit.

"Po válce se tam kouknem."


Název: Na hranicích



Metafora

11. listopadu 2015 v 20:38 | Artie |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Ráno jsme v laboratořích používali amoniak a já ho pořád cítím. Stopové množství ve vůni vlasů a oblečení. Je to potom ale stále vůně?


Název: Metafora


Týdny ticha

10. listopadu 2015 v 18:14 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Zapomněla jsem, jak se španělsky řekne 'zapomněla jsem'.
Stejně tak, jak jsem se nedokázala rozhodnout, jak přeložit 'rozhodnout se'.
Vyhořela jsem v písemce, která neměla s ohněm nic společného.

Zůčastnila jsem se skautské akce. Není zvláštní, že jsem se zůčastnila nějaké akce. Ani to, že ta akce byla skatuská. Ale že se sešly tyhle dvě podmínky a nedopadlo to vůbec zle.
Byl to noční závod, byla mlha, bylo to kouzelné. Jen jsem se bála cesty domů. Tři metry před námi končil svět.

Byla jsem na koncertě Karla Plíhala, mám z něj rozporuplné pocity.
Rozhodně má talent na slova a hudbu, ale nevím, jestli také na lidi.
Hru jeho kytary jsem obdivovala, ale ty nucené vtipy už ne.



Stavovali jste se také na Gaudeamu? Někdy? A také jste zažili ten bezmocný pocit, kdy zjistíte, že těch škol a oborů existuje strašlivě mnoho a nemáte šanci se na nějaký dostat nebo si správně vybrat?
Měla jsem celkem vybráno. Žel bohu jsem tenhle výběr z hlavy úplně vytěsnila a ke stánku VUT jsem se nestavila. Na stránkách toho mnoho není.
Ale zase jsem objevila některé nové věci. Třeba možnost studovat na Novém Zélandu.
Ale je mi to líto.

Už jsem se touhle retrospektivou dostala o týden dozadu. Pokračujme.

Jsem bez osmičky. Dva týdny to jsou. Měly to být i dva zuby.
Nebolelo to, nestresovala jsem se. Bylo to natolik v pohodě, že jsem se ještě vrátila napsat si písemku z matematiky.
Týden trvalo, než jsem přestala vypadat, jako křeček. Týden a půl, než jsem se odvážila vysadit prášky proti bolesti. A dva, abych dokázala sedět u počítače a soustředěně psát.

Myslím, že můžeme začít přemýšlet chronologicky.

Týden mám rozepsaný příběh. Což u mě přestalo být zvykem dávno.
Mám rozečtené tři knihy. To nebylo zvykem nikdy.
Víte, co z toho vyplývá? I'm slightly moving into depress mood. Because of dark autumn.


Stala jsem se závislá na každodenní dávce SG Atlantidy.
Stala jsem se závislá na sudoku.
Stala jsem se závislá na přemýšlení.