Hudba mysli

17. října 2015 v 18:28 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Táta se v pořádku vrátil z Ameriky. V San Francisku měli 20 stupňů. A zachránil tři lidi před uhořením v autě na Golden Gate Bridgi. Tomu se říká dovolená...

Máma se úspěšně snaží neztratit motivaci pro udržování domácnosti v chodu. Jen něco špatně pomačkala na rádiu, tak nám co hodinu zvoní v kuchyni budík.

Brácha se přijel na víkend ukázat z Brna. Nevím, jak to zvládá, ale ve volném čase stále programuje. Stejně jako ve škole i v práci. Se svou přítelkyní je už pět let. To je děsivě dlouhá doba.

Brácha, ten druhý, mi pije krev. Nemám ráda děti v pubertě, navíc, když jsem s nimi 24/7. Už na něj nemůžu mluvit, protože cokoliv řeknu, tak si bere osobně. Ale teď si stěžuje, že si ho nevšímám.

Teddy nás určitě v duchu proklíná, proč jsme ho nechávali stříhat. Když přišel ten podzim a všude je zima. Stojí na zápraží, kouká jak prší a musím ho vyhnat zahradu, protože by tam stál do aleluja.

Já se snažím dát do pořádku. Nikdy jsem nejela takhle naplno takhle dlouho. Antibiotika k tomu nepřidaly. Ale myslím, že se můj denní plán začíná vyplácet - když si nebudeme připomínat negativní dopady na mou osobu. Známky se začínají barvit do těch dobrých barev, snad poprvé mi připadá divné, když odcházím ze školy. Začíná se domlouvat písemka z matematiky. Snad to vyjde a bude se psát tohle úterý a né až to druhé. To bych asi s půlkou obličeje v anestezii a napuchlými dásněmi nenapsala moc dobře.

Sedím tady, v temném pokoji jen s rožnutou lampičkou. Kdybych byla básník, označila bych ji za symbol naděje. Nejsem, proto to nedělám. Jen se cítím líp, když nemám rozsvícený celý pokoj.
Sedím tady, v termotriku a flanelové košili. Nejsem líná zapnout si topení, ale to teplo z něj je příliš agresivní a bolí mě břicho.
Sedím tady a poslouchám hudbu. Za poslední dva týdny jsem si zvykla hudbu poslouchat. Při práci na počítači - na youtube, při počítání příkladů do matematiky - na mobilu položeném vedle, při cestě do školy pár tónů v uších. Nemám ale pocit, že by byl svět nějaký barevnější. To dělá asi podzim. Je mi zima, je mi smutno, je mi zle.
Přesto, kdybych se zastavila, tak se už nikdy nerozběhnu.
Ráno vstávám do školy s nechutí. Týden jsem měla pokoj pro sebe a byl to zvláštní pocit. Člověk byl na všechno sám. I do školy už docházím za tmy. Kdo by to byl řekl, že je i v sedm tma? Ve škole začínám dělat kompromisy. Nemám čas si číst v těch hodinách, kde jsem to normálně dělala. V jídelně si razím i ty jídla, na které se potom jen podívám a sním jen pár soust. Přicházím domů a otevírám učebnice. Nikdy není klid. Všechno se to musí stihnout do půl osmé. Tehdy nadejde čas, kdy to prostě vzdám a odeberu se k televizi. Každodenní rituál - SGA, Hvězdná brána Atlantida. Začínám si zamilovávat různé herce. Herečky mají špatný dabing. Snad to stihnu ještě někdy zkouknout v originále.
Sedím tady a přemýšlím. Nad životem, nad lidmi. Nad vámi. Nad sebou. Nad Tebou.
Zaráží mě trpělivost. Zaráží mě odhodlanost. Tvrdohlavost. Nevím čí. Snad Teddyho? Tvoje?
Nerozlišuju den ode dne. Všechny splývají v jednu mlhu barvy, jakou mají dýně.
Mám strašnou chuť jít na hřbitov. Pozdravit prababičku, pana Baťu a sestru. Stejně se ale neodhodnám a nedokážu tam jít. Odůvodňuju si to tím, že je to celkem z ruky, je brzo tma a je zima. Bojím se, že jsem jen zbabělec.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neros-san | 18. října 2015 v 0:15 | Reagovat

Máma to dělá dobře... pro správný chod domácnosti je třeba pravidelný rytmus...

Takže po jízdě na plno odpočíváš? Protože to, co jsi popisovala mi úplně výhodné nepřijde. Antibiotika a stres jako nástroje léčby... jako vedlejší účinek divný pocit při odchodu ze školy (dá se popsat jako nepříjemný?) a hlavně to nečtení v hodinách... to je prostě podezřelé.
No zkrátka dávej na sebe pozor. Přeruš tu dýňovou, učebnice spal a dej do toho trochu... jablíček. Je ještě pořád podzim (i když sněží (tady ne)), ne?

Tvrdohlavostí se nezarážej... to prostě někdy nejde jinak. Něco člověk prostě nemůže jen tak nechat být. Zvlášť, když nechce. Když má pocit, že je to tak správně.

Co Ti brání v té cestě? Krom toho, že je to celkem z ruky, je brzo tma a je zima? Nemám Ti nechat trochu prostoru? Taky máš pocit, že je těch otázek až moc?

Každopádně díky. Za Hudbu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama