Do tmy

10. října 2015 v 14:42 | Artie |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
"Zdravím vás."
Ne ten sexy chraplák, ale ten hlas nemocného, před kterým se všichni rozestoupí, aby je nenakazil.
Poslední týden přežívám na antibiotikách a pomalu přecházím na kůru ibalginovou, kvůli každoměsíčnímu neštěstí.
Musím říct, že prášky dokáží udržet člověka na životě, i když mě netěší, že to tak musí být.

Tenhle týden jsem začala stylově.
V neděli jsem se složila. S láskou jsem vzpomínala na pohodový pátek, kdy jsme s partou zašli do čajovny, a na sobotu, kdy jsme si s rodinou skočili do Brna na závody dračích lodí. Máma, jako dlouholetá lékařka, po domluvě s tátou, který těch let v oboru má ještě víc, mi nasadila antibiotika. Po důkladném přečtení příbalové informace mi po spolknutí prášku dala večeři, aby se mu snad z žaludku nechtělo ven, nebo co.
Nebyla jsem schopná ničeho. Leda vyhřívání peřiny na teplotu o něco vyšší, než by bylo záhodno...

V pondělí mě čekaly dva testy. Španělštinu jsem po pětačtyřiceti minutovém soustředění dala alespoň na trojku, fyzika mi průměr nasadila na 70%.
V úterý přišly na řadu rovnou testy tři. První hodinu jsme si sfoukli písemku ze savců (kde bylo nejdůležitější rozlišovat nadtřídy a řády), druhou test na názvosloví v chemickém semináři. Potom přišla matematika s goniometrickými funkcemi.
Ve středu ráno ke mě přišla otázka, zda nechci zůstat doma, když nic nepíšem. Ale přece nejsem bábovka, tak co bych zůstávala doma. A hned mi do obličeje přiletělo nečekané zkoušení z chemie a přepadák z dějáku. Mami, co jsi to ráno říkala?
Čtvrtek a písemky dvě. Z organických látek v semináři z biologie a prvního období antické filozofie.
Pátek ale taky nemohl být klidný. Diktát na pitomé místní názvy a jejich velká písmena.

To jen tak na okraj, když jsem už zařazená do kategorie deníček... (Vážně jsem? Ano. Taky jsem to nevěděla.)
Měla bych si začít psát deník. A potom vzpomínat a nezapomínat.

Chtěla jsem vás pozdravit. Věnovat vám chvilku. A snad i nějaké dílko.
Ale nemám energii. Nějak nenacházím slova.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vlasta | E-mail | Web | 10. října 2015 v 17:41 | Reagovat

Tak můžeme společně mlčet a odpočívat po průměrně napsaných testech, kašlat a doufat, že nezapomeneme a že nás třeba políbí múza. :)

2 neros-san | 13. října 2015 v 10:01 | Reagovat

Holky, na múzu se vykašlete, běžte se radši vykurýrovat...
V neděli odpadnout a v pondělí jít do školy... jak to, že Tě doktoři pustili? :D

Kategorie deníček mě taky překvapila. Ale vlastně ne zas tolik... přeci jen sem zapisuješ svoje myšlenky, úvahy a některé své zážitky. Jestli by blog měl k tomuhle sloužit primárně, je asi otázka osobních preferencí, já to tak vždycky chápal.

Díky za pozdrav :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama