Vteřina

27. září 2015 v 18:55 | Artie |  Rýmovaná stopa mých myšlenek
Je večer před zatměním Měsíce. Událostí, která mne nutí přemýšlet.
Co když už nikdy neuvidím žádný z těchto tak neobyklých jevů. Ne, že by mi to vadilo, ale je to strašně zajímavé nad tím přemýšlet.
Člověk stojí pod hvězdnou oblohou, kouká do nekonečna, doslova, a uvědomuje si svou malost. Koukne na Měsíc nízko nad obzorem, jak se noří do stínu Země. Uvědomí si vzdálenosti.
A zděsí se.

Název: Vteřina


Vteřiny života ubíhají, stejně
jako se déšť vsakuje do vyprahlé půdy.
Vteřiny nám utíkají mezi prsty
a voda plyne vodopády s neskutečnou silou.

Kapky vody dopadají na přední okno auta,
když odjíždíš.
Nebe brečí spolu s tebou.

Nedávno jsem si uvědomila,
že všechny zážitky, co mám za sebou,
se již nikdy opakovat nebudou.

Může se stát,
že se již nikdy spolu od srdce nezasmějeme.
Že se již nikdy nepodíváme
navzájem do očí s porozuměním a láskou.

Může se stát tolik věcí,
že by je ani zkušený spisovatel
nebyl s to vymyslet.

Vteřiny jsou nekompromisní rozhodčí.
Když odezní, nikdy se nevrátí.
Nikdy je neošálíš,
nikdy si nezvykneš.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl | Web | 7. října 2015 v 15:00 | Reagovat

Krásná báseň. Taky nad tímto tématem často přemýšlím. je to dost děsivý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama