Klobouky

22. září 2015 v 19:30 | Artie |  Rýmovaná stopa mých myšlenek
Člověk se mnoho naučí jen z námětu. Snad se i procvičí, přestože když vypne mozek.
Básně jsou svým spůsobem jednodušší.

Název: Klobouky


Černá buřinka
s lesklou stuhou
tančí na hlavě
Chaplina.

Cylindr v rukou
mladého muže
se prochází,
když slunce zhasíná.

Pastýřský klobouk
místo svatozáře kněžího,
když ovečkám
domlouvá.

Sedláci ve stínu
slamák stažený do očí,
kouř ze vzdáleného
komína.

Na rýžové plantáži
pracuje stará žena.
Jen klobouk a
její záda skloněná.

Na dostizích
žena nedostižná.
Toka její pohled
zakryla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iris | E-mail | Web | 22. září 2015 v 20:27 | Reagovat

To je úplně dokonalý! (promiň za tak expresivní výraz, ale je to to první, co mě napadlo) Vážně, ten nápad, psát o kloboucích, a ilustrovat svět pomocí klobouků, a navíc se to povedlo ... no klobouk dolů. Skvělý, skvělý.

2 neros-san | 23. září 2015 v 7:57 | Reagovat

Iris mi vzala z úst to s tím kloboukem dole (a vůbec celou povedenou kloboukovou metaforu světa)... teď už mám na hlavě jen máslo... ale aspoň to můžu smeknout.

Líbí se mi, jak se závěrečné verše většiny strof (krom 3. a 6., což tak nějak dělí báseň na dvě části) rýmují.
Nejlepší je ale konec... strofa s rýžovou plantáží je tak neskutečně obrazná a atmosférická... a pak samozřejmě je tu toto:

Na dostizích
žena nedostižná

To jsou dva geniální verše (věta?) - tak libozvučné, tak hravé, zkrátka nedostižné kvality.

3 Vlasta | E-mail | Web | 29. září 2015 v 16:18 | Reagovat

Souhlas s předchozími komentáři. Přemýšlím o kloboucích... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama