Životní otázky

11. května 2015 v 19:18 | Artie |  Názorně názorné názory
Existují otázky, které jsou v daném okamžiku něčího života důležitým mezníkem. Donutí možná jít mysl po vedlejší cestě, která bude mírně vybočovat té předchozí. Snad se člověk zamyslí a odpoví si. Od toho tedy otázky jsou. (I rétorické, přiznejme si to. Kdo by se na něco ptal, kdyby vůbec nechtěl, abyste nad odpovědí snad jen přemýšleli?)
Je to pár dní, týdnů, co jsem si začala všímat otázek, co mi byly kladeny. Většina z nich nebyla nic moc, ale i výjimky se našly.
Prosím, zkuste si také odpovědět. Snad vám to pomůže tak, jako mně.

JSI ZAMILOVANÁ?
Byl čtvrtek odpoledne, konečně po hodině klarinetu. Asi jsem se špatně vyspala, či co, a byla jsem - přiznávám - značně mimo. Značnou mírou k tomu přispěl stres, kterým trpím před téměř každou hodinou. Spíš jsem seděla, než cokoliv, hleděla do blba, na blba i vedle blba.
Den předtím jsme byli se třídou v rámci akce Zlínské jaro na besedě/debatě o nějakém tématu, které si doopravdy nevybavím. Seděla jsem na zemi spolu s kamarádkami ze základky, co teď (šest let) chodí do Áčka. Bavily jsme se.
A odpoledne se mě máma zeptala, zda nejsem zamilovaná.
Musela jsem se zamyslet. Zamilovaná. To jsem naposledy poznala před téměř třemi lety v létě, kdy jsem zažila nádherné období s Jamie. Zamilovaná, co to znamená? Když onoho člověka uvidím, zastaví se mi srdce? Zamilovaná, zamilovaná.
Nevím. Asi? Ale do koho?

Další otázka přišla dnes v angličtině.
WHO ARE YOU? Kdo jsi?
Každý by měl mít tu čest a poznat sám sebe. Nejlépe za svěho vlastního života. Poznat své silné stránky a ve svých slabých se zlepšit. Znát svou identitu je strategické snad jen v případě tajných agentů.
Víte, kdo jste? Nebo teprve zjišťujete? Víte, jak na to?

Na poslední otázku si prosím počkejte. Vychutnejte si pocit, jaký máte z předchozích dvou. Nechci vás nijak nutit, ale počkejte si.
Jo?

Tahle je pro mne asi nejdůležitější ze všech. Promiňte, jestli někoho pohorším.
MÁŠ HLAD?
Jistě, existuje také odpověď, kterou se opovážím jen vyslovit, napsat ne. Tu nemyslím. (Asexuál, nezapomínejte.)
Můj názor je, že jídla není nikdy dost. V klidu ať jsem tlustá, hlavně ale ne o hladu! Ať žijou holky krev a mlíko!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neros-san | 19. května 2015 v 16:36 | Reagovat

Tak tak...

Ať žijou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama