Pád

8. března 2015 v 19:58 | Artie |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Potřebovala jsem odpíchnout. Dostalo se mi znaků: "14:30."
Věnováno Nerosovi (důkaz, že píšu) a Michalovi (za odpíchnutí).
222 slov.

Název: Pád


Pád.
Čekal mne jen dlouhý pád. Pád do propasti mezi světy, do temnoty vesmíru. Do nekonečnosti času a prostoru.
Vím jen, že je to dlouho, co jsem upadla. Nyní padám. Stále níže světelným spektrem.
Začala jsem daleko v obláčkově modré. Modrá nevinnost, s jakou jedna noha zavadila o druhou, a já upadla přes hranu světa. Světle modrá probouzejícího se nebe.
Poté se setmělo. A to bylo podle mého smyslu pro čas teprve půl třetí. Modrá přebrala kus barevnosti černé a stala se mnohem hrůzostrašnější. Přestalo to vypadat jako pád, jen barvy se nepatrně měnily. Ne tak rychle, aby to oko poznalo.
Než se barva změnila s nějakým smyslem, postřehla jsem to pozdě. Objevila se jarní zelená, rychle se změnila do sluníčkově žluté.
Ostře oranžová mne přistihla nepřipravenou. Nevím, nikdy mi nepřišla tak do očí bijící, jako tentokrát, kdy mne obklopovala se ze všech stran. Proto mi červená nepřišla tak zlá. To už jsem si na střídání barev v nepravidelných intervalech více či méně zvykla.
Ale bála jsem se. Znám spektrum barev. Proto mne přemohl strach, co bude, až mne mine fialová a znovu modrá.
Dopad?
Fialová, modrá.
Dopad byl více než tvrdý. Byla to tvrdá rána realitou, přítomnost mi vrazila jednu výchovnou facku.
Po celém zážitku mi na kůži zůstal jen obraz lomu světla hranolem. Všechny barvy duhy a možná jedna navíc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andoriana | E-mail | Web | 8. března 2015 v 20:12 | Reagovat

Je to krásně napsané, s citem. A moc se mi líbí design blogu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama