Sen? Naděje? Láska.

15. srpna 2014 v 19:56 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Pořád nevím. Je to sen? Není? Je to jen představa.
Točí se mi v hlavě pořád. Růž rtů a běloba dlaní, rukou. Navzájem se proplétající. Různě se dotýkající.

Pro ty, kteří nezanevřeli.

Název: Sen? Naděje? Láska.



Jen svítící ruce a siluety rtů plující prostorem. Někdy se dvojice rukou dotknou a rty potichu promluví tak, aby je nikdo nemohl slyšet.
Vždy k sobě patří trojice. Dvě ruce a jedny rty. Rtů je přesně dvakrát méně než rukou.
Ruka se přiblížila ke rtům nadnášena jinou. Na jejím hřbetu ulpěla červená barva. Rty se odpojily a přiblížily ke rtům patřícím oné ruce. Něco zašeptaly a potom se přitiskly k sobě.
Dvě barvy. Bílá a růžová. Ruce jsou bílé, různě se proplétají, někdy zmizí. Rty jsou růžové, nikdy nepromluví nahlas.
Ruka pohladí temnotu a zastaví se u růžových rtů proti svým. Jedním prstem po nich přejede. Zachvěje se spodní ret. Ruka sjede níž a zastaví se až u druhé, spojí se. Jejich příkladu následují i druhé dvě. Rty se spojí na dlouhou dobu.
Všechny barevné objekty ve tmě strnou. Rty se neopováží vydat hlásku. Všechny ruce se spojí po dvojicích do obrovského kruhu. Tolik jich tam je. Nad každou černou prolukou plují rty. Růžová svítí daleko do prostoru.
Dvojice uprostřed naposled spojí rty. Ruce pořád spojené. Dojdou až k okraji kružnice. Připojí se a nechají tak prostor v kruhu pro další dvojice.
Ty se odpoutají, kruh se jejich zmizením zmenší, ale pořád je dostatečně veliký, aby se mohly rty dotýkat rtů a ruce spojovat.
Až si každá ruka v kruhu najde svou vyvolenou a rty všech se spojí, tak se vše zopakuje. Ruce a rty se v kruhu vystřídají. Každý by měl najít své.
Kruh se rozpustil.
Čtyři ruce a dvoje rty plují pospolu prostorem.
Odchází, temnota začíná být černější. Jako by to ještě šlo.
Na místě středu bývalého kruhu zůstala stát dvojice. Ruce navzájem na temnotě kolem rtů druhého. Jsou to osoby. Spojené rty, spojené ještě dlouhou dobu po odchodu svítících siluet. Růžová jejich rtů slábne a bílá jejich rukou se přenáší do temnoty.
Až nakonec zůstane tma, kterou jen na malou chvilinku přeruší krátký záblesk čistého modrého světla. Zbyde jen čerň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neros-san | 24. srpna 2014 v 17:29 | Reagovat

Uf...

Slova na tu skvělost nestačí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama