A prázdniny pokračují!

21. července 2014 v 20:26 | Arthur |  Trapasy a jiné neopakovatelné záležitosti z cest
Prázdniny ve stylu cestování, užívání si života a řešení tvrdých oříšků života. Takhle to tedy je a bude u mě.
V pátek jsem se vrátila ze Slovenska, což byla ta nejlepší dovolená s rodinou, co jsem kdy zažila. Jen co mi to foťák dovolí, tak to snad vše sepíšu.

Ale zrovna bych Vám chtěla popovídat o druhém bodu mých prázdnin, již zmíněném užívání si.

Je léto, čas hudebních a jiných festivalů. Tak co by to bylo za prázdniny, kdybych se taky na jeden nepodívala zblízka.

Proto jsem v sobotu po třetí hodině odpolední sbalila rodiče, mikinu, deku a peníze na zmrzlinu a vyrazila na Festiválek Na Kopečku v Lukovečku. Lukeveček, takové malé městečko na Zlínsku, u Lukova a Fryštáku. Na kopečku až na samém konci dědiny, až za koupalištěm s dobrovolným vstupem.

Byla jsem držitelkou modrého pásku na ruku, což netuším, co znamená, ale připadala jsem si skvěle. Takové pásky měli i účinkující, takže coby ne!

Vše se rozběhlo už ve tři hodiny, ale skupina BPT mi nic neříkala, vlastně ani nikomu z rodiny, tak jsme nespěchali. Stihli jsme konec jejich vystoupení a já v kulaťoučkém mužíčkovi na okraji pódia rozpoznala sbormistra školního pěveckého sboru.

Od čtyř se ke slovu dostala Ozvěna z Brna, která zde zakončila svou dlouholetou hudební kariéru. Na jejich písních táta úspešně vystudoval medicínu, tak si zavzpomínal. Svoje koncertování zakončili písničkou Strom. Tahle písnička mě zaručeně vždy rozbrečí. Stejně tak, jak když jsem byla malá, tak Tři kříže. Doporučuju Vám - poslechněte si ji celou a vnímejte text. A když ne, tak si jej prosím přečtěte. Možná Vás taky tak dostane.

Chvíli nostalgie ale potom odlehčili šermíři. Bili do sebe, až si i lavičku rozbili.

Ale Tabáskova partyja se do toho opřela slušně. Myslím, že jsem si našla oblíbenou českou kapelu a písničkáře, protože Tabásek sám má krásné texty a dost dobrý hlas.

Po chvíli přestávky začali Podjezdi. Což je pro mě klasika. Možná i protože znám hodně jejich písniček, tak mi jejich vystoupení uteklo jako voda. I když to bylo přes hodinu.

Oslím můstkem, který já bohužel nepoužiju, jelikož si ho nepamatuju, se o slovo přihlásili zase ze Solutusu. Tentokrát nám to nějak vysvětlili a snažili se nezabít se doopravdy. Ale to jim nezabránilo s rebelujícím rytířem znovu mrsknout přes stůl.

A pak přišli na řadu Ukulele Troublemakers. Můžu říct, že tihle mě předem hodně zajímali. Ukulele, což je nástroj, který se momentálně přeju asi ze všeho nejvíc - následován irskými flétnami a kastanětami. A prý rock.
Zklamali mě. To, co vydávali za své, jejich nebylo. Little talks zpívali s textem jen jedné sloky pořád dokola. Dokonce ani ne té sloky první. Pořád do písniček přidávali název své skupiny a hráli si jací že to nejsou borci. Mohla bych říct, že jsem byla i zhnusená. Celou hodinu koncertu jsem proseděla za zvukovou bariérou s ucpanýma ušima a sledováním nádherně černé oblohy.

Ale co by nezpravilo trochu ohně. Boca Fuego. Myslím, že jsem se zamilovala. Taková ta láska s obrovským kopcem respektu. Ten respekt díky ohni, velikým porcím ohně.
Bohužel pro tohle vystoupení nemám více slov, protože prostě nejsou. Nádherné to bylo, díky!

Naopak pro vystoupení Roberta Křesťana a Druhé trávy slov trochu najdu. Jen trochu, upozorňuju.
Hudba pěkná, instrumentalisti vynikající. Jen bylo příliš pozdě.

Jela jsem spát.

Moc se jim to povedlo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrea | Web | 25. července 2014 v 19:32 | Reagovat

Zdravím,

musela to být paráda, já na žádném hudebním festivalu nebyla, ale aspoň na jeden bych ráda zašla :)

Andrea

2 Jamie | 27. července 2014 v 8:03 | Reagovat

Je vidět, že sos to užila a to je skvělé :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama