Červenec 2014

A prázdniny pokračují!

21. července 2014 v 20:26 | Arthur |  Trapasy a jiné neopakovatelné záležitosti z cest
Prázdniny ve stylu cestování, užívání si života a řešení tvrdých oříšků života. Takhle to tedy je a bude u mě.
V pátek jsem se vrátila ze Slovenska, což byla ta nejlepší dovolená s rodinou, co jsem kdy zažila. Jen co mi to foťák dovolí, tak to snad vše sepíšu.

Ale zrovna bych Vám chtěla popovídat o druhém bodu mých prázdnin, již zmíněném užívání si.

Je léto, čas hudebních a jiných festivalů. Tak co by to bylo za prázdniny, kdybych se taky na jeden nepodívala zblízka.

Třináct a kolik je čtyřicet dva?

13. července 2014 v 21:00 | Arthur |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Toho, kdo to za mne vypočítá, budu už navždy uctívat!

Víte, tohle téma týdne mě zasáhlo. Tak nějak přímo do srdce.

Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla být tak zmatená sama v sobě.
V jednu chvíli si možná rozumím, ale v další poznám, že jsem tou myšlenkou byla úplně vedle. A to se netýká jen coming outu. Jak to nádherně popsal Weiler: "Coming out je out." Má pravdu.
Ale stejně mi to hlavu neulehčilo. Spíš si už nevím vůbec rady.

Je to rok, co jsem prožila ty nejkrásnější prázdniny života. Je to rok a 13 dní, co začal jeden vztah. Ale pak se to se mnou jen vezlo.

Chci se zeptat sama sebe...
Nebo taky radši ne. Tu otázku nezformuluji.
Jen, že se to týká mého věku a chlapců, kteří se o mě zajímají.

Ignorovat je hnusné, ale jednoduché. Vy to víte, já to vím...
Dá se to svést na cokoliv.

Tenhle článek by se dal nazvat: "Něco ve smyslu pochodu myšlenek v hlavě společností zmatené pubertální dívky, která se nevyzná jak v sobě, tak v okolí a které je nejlépe samotné přemýšlející o vřelých objetích, které mohly proběhnout, kdyby se dostala včas do Prahy."

Omlouvám se. To je mi jen zase zle.