Fejton o fejetonu

7. června 2014 v 17:06 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Myslíte si, že je vtipné psát fejeton v deset večer? Mít před sebou poškrtaných dvacet papírů s nápady a návrhy, otevřených pět počítačových oken s textovým editorem a rozepsaným článkem na jiné téma? Od každého totiž utíkám a vracím se zpět zhruba v pětiminutových intervalech. Nikdy žádný nedokončím.

Proto jsem se odhodlala sepsat několik rad pro budoucí generace fejetonistů.


Za prvé by bylo vhodné mít energii a dobrou náladu. Protože bez energie a s vidinou rozestlané postele v pokoji o patro výš to dopadne katastrofálně. Například si nevzpomenete na "to" slovo, které máte přímo na špičce jazyka. Snažíte se ho opsat různými synonymy, ale nikdy to není ono. Možná na něj časem náhodně narazíte, ale to bude o půl hodiny později a o několik smazaných odstavců dále.

Za druhé bych doporučila najít téma, na které se bude dobře psát. Nevybírejte proto jedno téma, které se dá ztvárnit mnoha způsoby, když nemáte jasnou představu, co vám nejlíp sedne. To se vám může pekelně vymstít. To jsem si takhle vymyslela reportáž o zlínské Bambiriádě. Ale nedopadlo to ani jako fejeton, ani jako reportáž. Musíte si určit formu ihned, jak vás nápad cvrnkne do nosu.

Jako třetí bod by bylo záhodno zmínit i prostředí, ve kterém píšete. Nebudujte za každou cenu rodinné vztahy v obýváku, kde jsou hlavním programem televizní filmy Kdo chce zabít Jessii? (ČT1), Mumie (Prima) a Predátor (Prima COOL). A rozhodně si za záda nestavte naštvané rodiče. Ti vám budou rušit kruhy více, než cokoli jiného. Od nich vám může přiletět i jedna za ucho, že jste tak dlouho vzhůru.

Možná přidám i čtvrtou radu. Já jsem měla takové dilema: počítač, nebo papír? Nápady jsem si psala rukou na papír. Ale potom jsem přesedlala na počítač. Za pomoci svých desíti prstů kmitajících po klávesnici vyjádřím myšlenky rychleji. (A taky je rychleji mažu.)


Nejlepší ale přece jen je, když s vypětím posledních sil a klížícíma se očima dopíšete poslední řádek a oddychnete si. Ale pak vám přes rameno nakoukne rodinná autorita, rychle přelétne text a vážným hlasem praví: "Hm, nevím… Není to moc nebezpečné?"

Práce do školy - druhá domácí slohová práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama