Dva dny dlouhé jak měsíce

18. února 2014 v 20:58 | Artie |  Názorně názorné názory
Včera byl den s nějakou špatnou karmou.

Někde na skládce u Prahy našli ohořené tělo.
Ve vagónu pod uhlím vyhrabali mrtvého dělníka.
Někdo zastřelil ženu v tramvaji.
A v ulici o vchod od Zemanova bytu se stala dvojnásobná vražda.
Druhý pilot unesl ethiopský Boeing a potom utíkal okýnkem.
Švýcarsko odmítlo podepsat dohodu o volném pohybu lidí s Chorvatskem.

A nám u školy prasklo potrubí.

Ne, tohle mi vážně nevadilo. Tak šťastná jsem dlouho nebyla! Už cestou do školy jsem vymýšlela vlastní motlidby, aby se ta předzvěst volna vyplnila. Do školy jsem totiž prošla kolem hasičského vozu odčerpávajícího vodu z některých sklepů. Nic příjemného.
Když si ale přečtete ten výčet špatných událostí, tak přijdete na to, že se něco doopravdy dělo.
A když si dáte do souvislosti i to počasí..

Bojím se.


Dnes je den ještě divnější.

Dnes je den filozofování. Už toho bylo dost. Dál to nedávám.

Mamka mi ruší mé přesvědčení o životě. Nazvala se slovem, které znělo podobně jako palačinka a parotitida.

Chápu. I já zastávám názor, že je to pěkně proti přírodě. Není to normální, přirozené.
Buď jsou lidé už tak degradovaní a přešlechtění, že to mají v genech. Stejně jako když se páří bratr se sestrou, tak je ta situace stejná. Jen je jedno, jestli jsou z rodiny. A je úplně jedno, jakého pohlaví, či nepohlaví, jsou.
Je to tím, že jsou tou vládnoucí vrstvou na Zemi a už nemají co dělat, tak zkoučí věci, které by nikoho jiného nenapadly. Jiné zvířata by tohle nenapadlo. Opice si vystačí, koaly se vzpamatovaly a snaží se jít s dobou.
Nebo je to snad pud, který nám později umožní přežít.

Mluvím o homosexualitě. Proto mi ruší mé přesvědčení. Já si pořád nemůžu najít své postavení, nedokážu najít umístění svého názoru.

Nazvala se puritánkou. Nějak přesně netuším, o co se jedná, ale když to řekla při pohledu na foto ze svatby.. Ze svatby dvou cikánských chlapců, kteří si zrovna dávali pusu. Ehm. Ten obrázek neudělal dobře ani mě. Nevadí.

Jdu se vyspat na zítřek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yima | E-mail | Web | 18. února 2014 v 23:34 | Reagovat

Tak jo, Arthure, asi jsem tento článek úplně nepobrala a možná by se dal zařadit do témata týdne, protože jsem vážně úplně mimo!
Ale ty události jsou smutný. Chtěla jsem napsat komentář, že to s tím Zemanem, že to si asi spletl dveře, ale je to smutný a sobecký něco takového říct. Lituji lidi, kteří umírají každou sekundou. Nevěřím, že tu jsme z nějakého důvodu, ale když už tu jsme, máme jistou jistotu, kdežto nikdo přesně neví, co bude po tom...
No, to nic, taky filozofuji.
Mimochodem, už jsem ti řekla, že se mi hrozně líbí, jak máš na pozadí ty kostry dinosaurů? :D

2 Arthur | E-mail | Web | 19. února 2014 v 13:44 | Reagovat

[1]: Souhlasím s tebou. Článek nedává smysl, jelikož tu konečnou myšlenku jsem v průběhu stihla zapomenout. Vlastně jsem to zapomenula hned po vyjití ze sprchy, kde mne takovéhle věci napadají.
Je smutné umírat. Je to smutné v tom, že svým způsobem zklameme okolí. Jinak se na to docela těším. Fascinuje mě to.
'Kostry dinousaurů' jsou zde vlastně z recese. Jelikož se mi původní promyšlený layout nepovedl a některým chyběl Brontosaurus, kterému jsem dala slovo, že zde bude vždy, tak jsem to vyřešila takhle. Původně to bylo jen provizorně. Ale teď si na další výtvor netroufnu, jelikož kdykoliv otevřu Gimp, tak mám výčitky svědomí, že nedokážu ani blbý plakát. :D
No nevadí. Tohle taky nedává smysl. Příliš dlouhé věty. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama