Ko(s)mická cenzura: 3

18. ledna 2014 v 20:17 | Arthur |  Ko(s)mická cenzura
Chtěla jsem to napsat delší, jistě. Ale už i tak jsem se přiblížila k délce, pro změnu, Merkurova dne. Jemu to taky vychází, že se probudí z apatie jednou za čas. Já vám to tady taky píšu jen občas.


Název: Ko(s)mická cenzura [Uran taky nemá času nazbyt.]

Část: 3/?



Myslím, že se budou snažit, abych se zde zbláznil. Nevím, jak jsem dokázal usnout v téhle poloze nad podlahou, ale probudil jsem se úplně stejně rozlámaný, jako jsem byl večer. A pořád nad podlahou, která byla provokativně blízko. Ale asi na mě použili něco na způsob silového pole. Tkanička se mi země skoro dotýká. Když ale pohnu nohou, abych se k ní taky přiblížil, tak mi zbytek těla vyletí nahoru a bota se zastaví v nějaké zóně nad podlahou.
Myslím, že když se budou snažit dostatečně dlouho, tak se jim to podaří. S požadovaným výsledkem by se mohli setkat za kratší dobu, než doufají. Blázen unešený mimozemšťany. Tahle věta má vlastně dva významy. A nikdo ze Země se nedozví, jestli jsem byl i králíkem pokoušeným druhým významem.
Podél podlahy se začaly rozsvěcet malé lampičky a zvyšovat svůj jas. Na jedné straně místnosti byly silnější a jasnější, než na druhé. V tmavším koutě se otevřely dveře.
Zní to poeticky, že? Takové dramatické popisy zcela běžných situací. Jo, otevřely se dveře, jo za nimi bylo hnusně růžovo. A co?
A co? Asi to, že zase plachtím mezi ně. Á! Pan Růžovácký náčelník si sem nechal přivézt křeslo. Sedí na něm a pročítá něco jako papíry. Ten, co dočte, zmuchlá a odhodí někam do růžové záplavy. Tam ho ale někdo chytí, narovná a pošle zpět. Než jsem k nim podivně pomalou rychlostí 'přišel', tak to udělal pětkrát. Odhodil kuličku, davem proběhla vlna, a když někdo chytil, tak se to vše zase zklidnilo. Ovšem jen do té doby, než byl papír narovnán a poslán zpět ke křeslu. Pak se znovu vše utišilo. Ale jen do odhození dalšího papíru. Jo, takhle by to šlo ještě dlouho.
Hlavní mimozemšťan zvedl oči od papíru a rychle všechny smuchlal, odhodil je do všech stran a vstal. Pohnul rukou, dav rozjařený větším výskytem papírů ztichl a několik růžových rukou se dotklo tlačítek na stěnách. Spadl jsem na zem.
Mohl bych počítat zlomené kosti, kdyby nějaké byly. Ale i přesto, že jsem žádnou urputnou bolest při vstávání necítil, jsem prozkoumal svůj stav.
Jedna noha… Tady zavážu tkaničku a čokoládu si strčím do kapsy na druhé noze.
Druhá noha. Lýtko v pořádku, stehno taky. Sem do téhle kapsy patří ta sladká věc. Díky ruko.
Trup a hrudník. Záda bolí jen díky té poloze, ve které mě nechali a hrudník proráží divoce bijící srdce. Takže vše v pořádku. I obě ruce, díkybohu.
Ještě prosahat lebku.
Dívali se na mě, jak si protírám oči, prsty kontroluji počet zubů, prohrabuji vlasy, studuji postavení krčních obratlů a zkoumám, jestli mi náhodou nenarostl ocas. S rukama na zadku jsem jim pohled opětoval.
"To já jen, jestli jste mě nějak nezmutovali," křivě jsem se usmál a pomalu ruce z poza zad oddělal. Založil jsem si je na břichu a popotáhl si cípy rukávů k sobě.
"Nezmutovali. Proč si to myslíš?" zkoumavě se na mne podíval. Když jsem se nadechoval k odpovědi, tak pokračoval dál, jako by žádnou významnou přestávku neudělal: "Je mi ctí ti oznámit, že tě rada nominovala na Mezigalaktického posla. Prý jsou lidé velmi výkonní a dokáží být vzhůru i celý Uranův den. Je to pravda?" znovu ticho.
Přikývl jsem, ale nezmohl jsem se ani na slovo. Jak jsem, probůh, měl vědět, že Uranův den má délku jen 17 hodin a 14 minut? Jediné, co mi procházelo hlavou, bylo, jak jen dlouho mě chce nechat trápit vzhůru beze spánku. Protože jediné, co jsem o délkách dne planet věděl mi situaci neusnadňovalo. Věděl jsem je, že Venuše má ten den dlouhý našeho čtvrt roku. A to bylo docela děsivé.
Potom už nic neřekl. Jen mávl, znovu se dalo do pohybu několik rukou a já se vznesl do vzduchu. Tentokráte ale v důstojnější pozici. A dokonce jsem se mohl 'posadit'. Usedl na trůn, ruku nechal klesnout a začal někam odjíždět. Co mne překvapilo nejvíc, bylo, že jsem jel za ním. Temnou komůrku jsem nechal za zády.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neros-san | 19. ledna 2014 v 23:35 | Reagovat

Zmatené. Jak už to u téhle série bývá zvykem. Otázka, jestli dobrým, nebo špatným.
Ale mikrogag s ocasem byl super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama