Tím, jak se blíží, přidávají starosti

3. prosince 2013 v 18:15 | Arthur |  Názorně názorné názory
Vánoce přichází. Já, poprvé za svůj život, co jsem prokoukla lenost Ježíška, to, jak si udělal otroky ze všech a nutí je dávat si dárky navzájem, poprvé od doby, co jsem věnovala svůj první vánoční dárek, nemám ani tušení, co komu dám.


Sama v tom smysl nevidím. Neslavím Vánoce z víry. Vlastně ani nevím, proč se Vánoce slaví, co že se to stalo. Omlouvám se, ale doopravdy nevím, co se tehdy stalo. Vtloukají mi to každoročně do hlavy, ale já si to nikdy nezapamatovala. Asi to pro mě nebylo důležité. Bylo to narození Ježíše?
Já celou křesťanskou víru nechápu. Věřím, že Ježíš žil. Jistě mohl i zemřít, vstát z mrtvých.. Ale nechápu ty vazby mezi ním a Bohem, kterého všichni oslavují. Znovu se omlouvám. Slibuju, že jen co si najdu čas, tak si Bibli přečtu.
Ale když se teda Vánoce slaví jen pro Ježíšovo narození, tak proč si dáváme ty odporně pokrytecké dárky? Proto, že on dostal něco od těch tři králů? Proč si to dáváme my, ti, co v tohle náboženství nevěří? Pro mě není důležité dostat dárek jen proto, že ti lidé si mě chtějí udržet u sebe. Chtěla bych někdy dostat dárek, který bude od srdce. Takový, který člověka, který mně chce obdarovat, přímo cvrnkne do nosu. Ať mu mě jakkoliv připomene. Ať je to sebevětší blbost. A když nic takového nenajde, tak ať se nestresuje. Já nic nechci. Vím, zní to jako fráze, ale je to fakt.
Letos jsem se ještě do města nedostala. Nedokážu si najít odpoledne, kdy bych byla ochotná se vydat mezi lidi. Neznám žádný obchod, ve kterém bych se cítila dobře, kde bych snad něco mohla najít. Chtěla bych někomu udělat radost maličkostí. V klidu, ať stojí hodně peněz, ale ať je to milé.
Takhle mne to štve už dlouho. Možná, že někteří mají stejný pocit. Ale neřeknou to nahlas. Proto se stresuju já, oni, snažíme si sebe získat a nedaří se nám to. Co takhle se obejmout a dát si pusu na tvář? To by bylo víc, než jsem od většiny lidí kdy dostala. Nedokážeme si navzájem říci, jak nám to vadí, proto se oba stresujeme a vymýšlíme hovadiny.
Já spoléhám na vánoční trhy.
Kdyby bylo na mě, tak obdaruju jen jednu osobu. Mám pocit, že když jí dám cokoli, co se líbí mě, nebo co by mne potěšilo, tak jí udělám neskutečnou radost. Ať je to sebevětší hovadina. Takhle by dostala asi pět dárků. Jen tak, z náhlého pocitu, který nedokážu pojmenovat.
A o to větší mám problém najít něco pro ostatní. Těch lidí si vážím. A vím, že by je urazilo, kdybych jim nic nedala.
Vím, proč mám takovýto problém až letos. Nikdy jsem tolik přátel neměla. Tenhle rok je fakt divný. Získala jsem přátele a chci jim něco dát. Poděkovat jim tím. Jenže jak?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 El | 12. prosince 2013 v 14:44 | Reagovat

Blog je moc hezký..
Jo od té doby co na "ježíška" nevěřím, beru svět jinak- asi jako ty :D

2 Arthur | E-mail | Web | 12. prosince 2013 v 15:01 | Reagovat

[1]: Hele jako.. Já na Ježíška věřím, to teda pozor!
Jen se na něj dívám jinak jak malé dítka. Bojím se, že to dojde do stavu, že si ho budu představovat jako Santu. Líného 'otrokáře'. Jojojo otroky si z nás udělal..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama