S pomerančovou příchutí?

22. prosince 2013 v 21:58 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Oživme to zde.
Píšu vám z jiného místa mého pokoje, než je obvyklé. Je to prakticky místo stejné, jako před několika dny, ale mám výhled na zeď severní stranou. Ne východní. Stůl změnil orientaci a překonvertoval k severnímu náboženství. Asi ho na tom východním štvaly rozepře mezi nadmořskými výškami.
Ale to je vlastně vše jedno. Vše!
Včera jsem si přečetla jakýsi článek o neandrtálcích a jiných lidských předcích. A prý neandrtálci vymřeli kvůli velikým očím. Hm.
Oko vidí, oko není pomeranč. Na to pamatujte, až budete psát písemku z chemie. Kladla nám to na srdce totiž profesorka chemie.
Drabble.

Title: S pomerančovou příchutí?



"Oko vidí, oko není pomeranč!"
Doopravdy?
"No jistě. Poslouchá se to špatně. Ale kdysi to tak bylo. Kdysi, kdy lidé nežili s krabičkami v rukou a kdy si boty nepřišívali vlascem. Bývaly to krásné doby. Nikomu nevadilo, že má ten druhý zelené oči. A když někdo držel pomeranč, tak to bylo neobvyklé."
Tím chceš naznačit, že měli oči jako lidé z obrazů, ale že nebyli natolik zaostalí a pomeranče znali? Proč tedy vymřeli?

"To my jsme vymřeli. Oni se Evropě přizpůsobili. My jsme odešli do věčných lovišť a zde evoluce probíhá jinak. Místo očí máme pomeranče a poučujeme svá podvědomí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neros-san | 26. prosince 2013 v 2:33 | Reagovat

To je krásný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama