El Día número dos

8. prosince 2013 v 16:55 | Arthur |  Trapasy a jiné neopakovatelné záležitosti z cest
Mohla bych se podělit i se dnem číslo dvě, že? Mohla bych to konečné dotáhnout do konce, když to bylo v září a máme tady Vánoce..

El Segundo día!

Den nadvlády nad Monakem.


Možná to znáte. Probudíte se někde, kde vám to nic nepřipomíná a doopravdy netušíte, kde jste. Tohle se mi stalo někde ve Francii, na pobřeží. Poznávala jsem jen ten autobus, ale z té tmy venku mi nepřipomínalo neco známého zdaleka nic. To bylo poprvé, co jsem viděla moře. Ve tmě, spíš jsem ho ale jen tušila. Jeli jsme tmou a bylo to přesně tak, jak říkal monsieur Hambálek (člověk, která všechny ze zájezdu štval, ale bez kterého by to doopravdy neproběhlo). Tunel, most, tunel, most, tunel, most. Když jsme jeli po mostě, tak jsem se kochala osvětlenýma uličkama a spícími městy. Když jsme jeli tunelem, tak jsem usínala. A asi tím i prospala několik mostů.
Ale nakonec se nám to podařilo. Přez tohle všechno jsme se do Monaka dostali. Okolo páté ráno, když vše spalo. Jen co jsme dojeli do garáží, kde náš autobus obydlen oběma řidiči strávil dalších devět hodin.
A pak to jelo. Rychle se převléct do parného dne, vyčistit zuby, stihnout snídani, vyběhnout po skále k nočnímu knížecímu paláci a na obhlídku starého města (za velká písmena, která napsána nejsou se omlouvám, ale já místní názvosloví nezvládám).



Pohled na knížecí palác z vylidněného náměstí (o tom se nám před polednem ani zdát nemůže)


..a z téhle vyvýšené vyhlídky pohled na obě strany. Na přístav, trasu Formule 1 a na Casino Monte Carlo.




A znovu rychlé seběhnutí do podskalních a zemních garáží. Tam, kde jsme měli dosavadní sídlo. Spěch, spěch, spěch..



Ale ten východ Slunce!


Řekněme, že když jsme byli po snídani (která se u mě skládala z toustů, toustů, jablka a pár loků vody), tak se tempo zmírnilo. Ale pravdy to nebyla. Bylo to ještě horší. Ale už jsme se dostali do města, takže nám to ani tak nepřišlo. Přošli jsme to celé za chvilinku, i když to na mapě vypadalo veliké.

Hádám, že vás mé kecy tolik nezajímají. Jdu to vyplnit fotkama.


První pohled na sídliště a přístav.



Pár dní po úplňku. Ten jsem si doma užívala. Tak jsem si te Měsíc užila i zde.



A ještě jednou! Ozářeno jitřním svitem Slunce.



Startovní čára F1. Ano, i tuhle trasu jsme si prošli.



Ví někdo, co je to za strom? Chci takový domů!



A tajná fotka. Pán krmící holuby. (Vzpoměla jsem si na Yimu!)



A hotel u Casina. Krásná budova. Takhle fotka se foťáku povedla.



A na tuhle fotku nedám dopustit. Slavné Casino Monte Carlo. Na fotce tedy jen jeho lucerny nad vchodem.



Tak takhle se, prosím, umývají schody. Vezme se kýbl vody a rozleje se to. (Nehledě na to, že to turistům kape za krk.)



Nejpomalejší zatáčka dráhy F1. Jezdí zde 'jen' 60.



Moře. A Slunce.



Chytrý vynález. Vezmu si pytlík, a ten použitý hned vyhodím. (Dokonce s návodem použití!)







A potom jsme se stavili v takové oáze klidu. Japonská zahrada.



I se zenovou zahradou.



A kapříkama.




A znovu ten strom. A nádherná lampa. U paláce.



Je před polednem a všicni čekáme na střídání stráží. (Kdo spočítá, hustotu tabletů na metr čtvereční?)



Zrovna probíhala výstava jachet, takže jich tam bylo požehnaně. A krásné!



A pohled na celý záliv.



Katedrála. Stavba, u které strácím slova i na fotkách.



Tak tady už baterka foťáku dostávala zabrat. Proto to stojí za houby. Oceánografické muzeum!



Bylo pravidlem, že se ty fotky rozmazaly. Přežily jen dvě.



A hle! Oni mají nade dveřmi i chobotnici!



A kostry všecho možného.



(S bleskem. Špatná volba.)



A žlutá ponorka před budovou.



Loučení s Monakem bylo těžké. Ale když to bylo touhle fotkou..
Někdy příště!!



A tohle je nějaké francouzské město, na jehož jméno si vážně nevzpomínám.



Polorozpadlý, ale krásný.



Francouzská riviéra, plná lidí a slunce.



A tímhle jsem skončila. Usínám v autobuse, abych se pak probudila do hotelu F1 někde ve Francii. Ke Španělsku se blížíme každou minutou!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 neros-san | 15. prosince 2013 v 1:59 | Reagovat

Tak... zaprvé fotky bez povídání nekerým nezcestovalým lidem moc neřeknú...
A tak jsme rádi za oboje. Zvlášť za fotku západu slunce nad mořem (nedávno som rozmýšlaľ, esli to fakt jde vidět taková věc) a Pána s holuby.
A samozřejmě za komentáře k fotkám.
Tak.

2 (Ne)vzdálené ticho | 1. ledna 2014 v 19:17 | Reagovat

Tvé 'kecy' nás zajímají! ...Aspoň mě teda. Ty fotky jsou nádherné, nejspíš jako Tvé vzpomínky. :) Připadá mi, že jsou za nimi tisíce slov, které ale od Tebe asi nikdy neuslyším... Tak díky za ně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama