Zmaříme i druhou šanci

1. prosince 2013 v 15:26 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií

Lidičky, máte smůlu. Dvanáctý den jsem vynechala, protože jsem fakt nedostala nápad. Nějakých deset slov a jejich definice vlastní hlavou. Příště, až mi někdo dá vína.
Teď zde mám minipovídku (153 slov) na zadanou první větu, kterou si zjistíte jistě sami.


Title: Zmaříme i druhou šanci.



Myslel jsem, že jsem viděl. Což bylo nemožné. Ale já jsem doopravdy viděl. Takže nemožné nemusí být zákonitě nemožné. Stalo se možným. Viděl jsem.
Asi jsem se vznášel, nebo co. Okolo sebe jsem viděl jen oblaka a světlé body pod sebou. Asi pršelo, protože svět byl celý rozpitý. Viděl jsem, viděl jsem…
Já jsem viděl!
Viděl jsem jediný světlý bod, který nebyl pode mnou, ale na stejné úrovni jako já, možná dokonce nade mnou. A přibližoval se. Svítil čím dál tím víc. A blížil se čím dál tím rychleji. Rozrážel vzduch a linul se od něj takový hluk, jaký jsem ve svém životě ještě neslyšel.
Když se ten bod přiblížil tak, že jsem rozeznal, co to je, tak jsem si přál, abych nikdy nebýval viděl.
Člověk se stane andělem, dostane druhou šanci v životě, dokonce se mu vrátí zrak. Ale než se může pohnout, tak ho srazí Airbus A380.
Už jsem nic neviděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kexák | Web | 7. prosince 2013 v 22:05 | Reagovat

Oh, jsem ohromena. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet, ale zároveň jsem strašně ráda, že jsem si to přečetla.
Nevím, jestli konec má být veselý či smutný, ale... má to něco do sebe.
I když se v příběhu objevuje několikrát za sebou jedno a to samé slovo, mně to vůbec nepřekáželo. Naopak... dodává to tomu jakýsi důraz. Je to ve skutečnosti důležité, ale my bychom to vnímali jen jako něco nepodstatného.
Hodně dobré, řekla bych!
:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama