Ko(s)mická cenzura: 1

6. října 2013 v 17:06 | Arthur |  Ko(s)mická cenzura
Bílou čokoládou že mimozemšťany nezaženete? Doopravdy ne? No.. Možná se vám to někdy povede. Ale jen když ji stihnete vytáhnout z boty. Jinak je vám k ničemu.
Dlouho to trvalo napsat. Dlouho nebyl žádný nápad. Původně jen název a část po číslo 'čtyřicet dva'. Ale bylo dopsáno. Jen teď najít uplatnění i pro název.


Název: Ko(s)mická cenzura [I po bílé čokoládě přijde potopa]

Část: 1/?


To jsem takhle jednou seděl na ledové krustě, která pokrývala celý trávník na naší zahradě. Koukal jsem na hvězdy a počítal je.
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět.
Jedna se pohnula. Ale když jsem se podíval pozorněji, tak znovu znehybněla.
Šest, sedm, osm.
Znovu se pohnula. Nepatrně, ale pohnula.
Devět, deset, jedenáct, dvanáct.
Jde to pomalu. Kolik jich tam vlastně je? Miliony, miliardy? Tak to mám do konce věčnosti co dělat. Sedět a počítat hvězdy. Taková budoucnost se mi ale vlastně líbí.
Dvacet, dvacet pět, tohle souhvězdí má hvězd deset, tak třicet pět, ale uvnitř nich je dalších sedm. Čtyřicet dva.
Tehdy jsem se nechtěně dostal až k číslu, které bylo odpovědí na Základní otázku života, vesmíru a vůbec. Uvědomil jsem si to a pousmál se. Nikdy jsem nepřišel na to, jaká ta otázka vlastně je. Ale jiní na to přišli. A taky na to měli času dost. Proč by to nemohlo vyplývat z konečného počtu spočtených hvězd?
Čtyřicet tři.
Tehdy pode mnou krusta ledu silná pět centimetrů nad pevnou trávou praskla. Poprvé jsem viděl tu legendární zelenou rostlinu pod ledem. Ale co to způsobilo, nevím.
Čtyřicet čtyři, pět, šest.
S každým dalším číslem, kterým jsem se vzdaloval od čtyřicet dvojky, se led pode mnou drolil. Očima jsem hledal hvězdu, u které jsem přestal počítat. Nebyla tam. Místo toho pátá hvězda zářila jako měsíc v první čtvrti. Přesvítila dokonale všechny ostatní. A to před tím byla malá a téměř nepostřehnutelná. A pohybovala se! Takže se mi to předtím nezdálo, neblouzním.
Ne, že by se přímo pohybovala, ale jen se zvětšovala. To znamenalo nějaký pohyb. Přibližovala se.
A jak se blížila čím dál tím víc, tak se rozdělovala na menší a větší světelné body. Ty se od sebe vzdalovaly a celé těleso se blížilo ke mně. Už zakrylo všechny mnou spočítané hvězdy a velkou část oblohy.
Připomnělo mi to všechny sci-fi knihy, které jsem kdy přečetl. To, jak přiletí létající talíř a mimozemšťani unesou farmářovi krávu. Nebo rovnou lidi. Ty tam mučí, a dělají na nich pokusy. Ale pořád jsem se nebál. Protože tady ještě byla možnost, že to bude jako ve Stopařově průvodci. Potkám tam někoho podobného Zafordovi.. To by byla skvělá budoucnost.
Přede mnou se objevil osvětlený sloupec. Mířil přímo vzhůru do nebes mezi světla a pohyboval se směrem ke mně. Teď mi to připomnělo známou hru The Sims 2. Tam když UFO odneslo muže, tak se vrátil těhotný. Tak proč ne, že?
Uvidíme.
Zajímavé, jak člověk před jistou smrtí přemýšlí nad úplnýma banalitama. O knihách a počítačových hrách.
Mezitím se kužel světla přiblížil na několik centimetrů od mých palců na nohou. Viděl jsem, jak světlo mírně pulzuje a jeho okraje se na ledě chvějí. Chvěl se i led. Chvěl jsem se i já.
Světlo se pohnulo. Posunulo se nad mé nárty a znovu přinutilo mé tělo se zachvět. Pokračovalo dále po mých natažených nohách až ke kolenům. Bylo to jako ledová koupel. Vždy jsem se do ní nořil takhle pomalu.
Na obloze jsem již neviděl žádnou hvězdu. Led pode mnou se rozdrolil na jemnou ledovou tříšť a tráva pod ní se natahovala ke zdroji světla. Podíval jsem se tam také.
Nejprve mě světlo dokonale oslepilo a já viděl jen bílou záři. Oči mě rozbolely, ale i přes to jsem se donutil očima neuhnout. Shlížel na mě malý tvor. Vytvářel v kruhu světla děsivé veliký stín, ale sám byl tak malý, že nebýt tolikého světla, tak ho přehlédnu. Koukal na mě hodnou chvíli a najednou zmizel. Kužel světla se znovu posunul. To už mi v něm zmizely nohy až po pas a z druhé strany téměř vykukovaly palce zpět do temné noci.
Nechtěl jsem v tom světle být celý. Lehl jsem si na záda a ruce si založil pod hlavu. Takhle jsem delší, než průměr té světelné brány. Nechci tam nahoru. Chci, aby ta hvězda odletěla a já mohl dál počítat.
Malý tvor se vrátil na okraj viditelné oblasti a zcela lidsky se poškrábal na hlavě. Asi mu dělá starosti má délka. Chce mě tam nahoře.
Nejspíš něco řekl, protože tam najednou nestál sám. Najednou jich tam byly desítky. Možná i stovky, protože jsem na druhou stranu neviděl. Domlouvali se a ukazovali na mě. Když si všimli, že jim pohledy opětuji, tak přestali. Dál se na mě jen koukali. Nechápavě jsem zavrtěl hlavou a nadzvedl se na loktech. A to byla zásadní chyba.
Tvoři vítězoslavně zajásali a já sebou trhl. Však co jsem udělal? Že bych se teď vešel do kruhu celý? Ne, to ne. Ještě pořád zbývá pár desítek centimetrů. Nebo ne?
Zdvihl jsem se na loktech ještě více a podepřel se celou rukou. Však mi to sahá jen do pasu. Viděl jsem dobře. To bych se musel hodně naklonit, abych se tam vešel. A taky záleží na tom, jestli to dokážu. Naklonit se až nad nohy. Anebo ty nohy pokrčit. Ale to mě ti tvorové nedonutí udělat. Ne, nikdy.
To radši sním tabulku bílé čokolády. To by na ně mohlo působit, ne? Bílá čokoláda? Na takovéto malé bílé potvůrky, které se mě snaží nasáčkovat do kuželu světla?
Myslím, že mám nějaký čtvereček bílé čokolády v té malé krabičce, kde jsme museli v dobách skautu nosit svíčky a obvazy. A tu mám v pravé botě. Zkusíme to.
Rychlé pokrčení pravé nohy a pokus o stažení boty nevyšel. Vysoké šněrovací kanady se nezapřou. Ani v bažině jsem je nenechal, takže je jen tak nestáhnu. Musíme pomalu šněrovat až dolů a potom botu sundat. A na to je potřeba pořádné síly. Zatáhl jsem a zpětná síla mě hodila zpět do lehu.
Byl jsem tak zapálen hledáním bílé čokolády, že jsem si do sedu pomohl druhou nohou. Pokrčil jsem ji a uvědomil si svou chybu. Pokrčil jsem nohu! Chápete to? Já blbec. Už jsem se ani nesnažil vzpírat, když jsem se začal posunovat prostorem k otvoru v létajícím předmětu. Přivítal mě mnohohlasný a ječivý pokřik vítězství. Jejich vítězství.

Co se mnou bude?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama