Srdíčkový a hlavně úspěšný den

18. září 2013 v 13:37 | Arthur |  Trapasy a jiné neopakovatelné záležitosti z cest
Jelikož patříme mezi šest tříd prvních ročníků na gymplu, tak to na nás dnes vyšlo. Vypustili nás do města po dvojicích a dostali jsme za úkol rozprodat co nejvíce srdíček a magnetek. Tak to bylo řečeno. Předali nám zapečetěné kapsy na peníze, šedesát magnetů a čtyřicet klipsů ve tvaru srdíčka. Instrukce byly také jasné. Od osmi do dvanácti máme stát na svém stanovišti a oslovovat lidi, aby přispěli na nemocné děti.

Ptaly jsme se. Měly jsme jednu nacvičenou frázi, kterou než jsme se naučily, tak jsme ji několikrát popletly. Místo "Dobrý den, nechcete si koupit srdíčko nebo magnetek a pomoct tak nemocným dětem?", jsme se přeřekly a zeptaly se "Dobrý den, nechcete přispět na ohrožené děti?"
Tomu se jen paní zasmála a byla první, která si něco koupila.
Reakce byly doopravdy různé.
Někteří si začali stěžovat, že je jen otravujeme a že se jich ptáme několikátí. Některé nejlepší reakce jsem si prostě zapsat musela. Tak vám je tady publikuju. Asi vám nepřijdou nijak vtipné, ale v tu chvíli doopravdy byly.
"Nechcete si něco koupit...?" "Nechcu!" Starý nerudný pán. Co po nich jiného chtít?
"Počkejte, já si skočím do směnárny." Milý pán. Jak řekl, tak udělal. Na místě se otočil a rozběhl se směrek ke směnárně. Za chvíli se vrátil a vrazil nám do ruky osmdesát korun a zmizel. "To si nechte na pomoc těm děckám."
Jiní nám doopravdy nadali. "Neslyšely jste o nadaci Dobrý anděl?! To je mnohem lepší, než tohle!" A to to byla maminka malé holčičky..
Další paní jsme se zeptaly a ona odpověděla jednoduše: "Děkuji, já nepotřebuju."
Jiní se, když nás spatřili, tři metry před námi rozběhli a další dva za námi zase zpomalili. A pak byli další, kterí ještě nenápadněji udělali otočku o 90°a mysleli si, že to nepoznáme.
A pak tady máme ty nejdůmyslnější výmluvy.. "Já platím poštou na šek.." (Z tohoto jsme si vytvořili slovo Poštoušek. A pořád to používaly..) "Já jdu právě pro důchod, jak půjdu zpátky..."
Nikdy se nevrátili. Ani jeden z nich.
Vzdaly jsme to o půl dvanácté. Záda bolely, jiné skupiny nám přebíraly lidi a ti byli čím dál tím víc naštvanější. Zabalily jsme to. V se odpojila hned a šla si do Svitu zařídit klíček od skříňky a já, jako správná Artie, jsem se vydala do NeoLuxoru. Do toho outletového.
Tam to bylo ještě úspěšnější. S deseti procentní slevou díky ISIC kartě a výbědem knih v regálech se sníženou cenou a poškozením, jsem hodně ušetřia. Za 207 korun jsem pořídila čtyři knihy. Vyvolený otrok - Gilbert Sinoué; Srdce netvora - Andrew Davidson; Nebeský strom - Edith Pargetolová a Návrat vyhnance od Kate Jacoby. Všechny vypadají dobře.. Těším se na ně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama