Nevím.. Nemám zdání.

18. září 2013 v 18:36 | Arthur |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Všechno se hroutí.
Hroutí se veškerá má přesvědčení.
Všechny předsevzetí.
Všechna motta najednou přestala dávat smysl.
Netuším proč. Vážně ne.
Nevím.

Mám velké nutkání znovu předělat blog.
Layout a celkové nastavení. Rozhodně zůstanu u Brontosaura! To ano! Děsivá myšlenka.. Opustit Brnotosaura a nahradit ho někým/něčím jiným.. To je jako bych ho podváděla.
Znovu obnovit menu a přejmenovat všechny rubriky. To už se z části děje.. Když si najedete na článek (.. eh jméno nevím, ale nahoře ho najdete pod ikonkou Creations. Mám takový pocit.) Tak tam naleznete v závorkách nové návrhy na jména rubrik.. Většina byla stvořena po půlnoci, takže tak.. Jedině v tu dobu ukazuji světu své pravé já.. Teda to literární a tvůrčí já. Fakt netuším, jak je to jindy.

Přestává se mi chtít do Španělska!
A to je zatraceně špatně!
Šíleně se tam těším, ale zároveň se bojím všeho, co mi uteče..
První taneční. Evropská noc vědců. Domluva hodin latiny. Písemka z informatiky. Čtyři hodiny matematiky. Sraz JOSHe v Brně. Poslední díl Sherlocka!!...
Je toho hodně. Ale zároveň je toho hodně v tom .. Španělsku..
Moc tam chci. Ale zároveň ne.
Asi bych si zase mohla přečíst Podstatu. A Překvapení. Chybí mi to. Chtěla bych to do čtečky.. Ale Keigh mi to určitě dá.. -_- Už to vidím.

Sundala jsem Meč.
Na táboře jsem si dala předsevzetí. Že ten meč co nejdéle nesundám z krku.
Stalo se.
Teď jej mám zase na sobě, ale to jen kvůli dnešnímu dni. Zase poputuje do krabičky. A místo něj se usadí někdo jiný. Nebo tam zůstane prázdno.

Nevím.
Tohle mé motto platilo, platí a bude platit.
Vždy.
Ale zrovna dnes.. Je více pravdivé, než kdy dřív.
Já doopravdy nevím. Dnes jsem šíleně náladová. Nezdravě. A kdo mě nezná, neví jak zlé to je. V tomhle mě ale nezná nikdo. Nikdo, jen já sama. A má Drahá, jejíž život žiji.

Měla jsem to být já.
Damn. Proč Ona? Měla tady sedět Ona, ne já.
(Ano, podzim a pravidelná depka, která chodí jen na Dušičky a na narozeniny. A možná někdy Vánoce.)
Jsem na Ni ale hrdá!

Ano.. Bože. Teď ze mě mluvila depka. Ale už jsem zase zcela v pořádku. Směju se i té stupidní modré na pozadí blogu. Ach jo..
No nic. Tenhle článek smysl nedává. A taky je už třetí dnes.
Nechápu, jak se to stalo. Nevím..
Minulým článkem jsem překonala počet článků za srpen. Tenhle je dvanáctý. A v srpnu jich bylo jen jedenáct.

Divné, jak ten čas letí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neros-san | 19. září 2013 v 13:10 | Reagovat

Jednoho krásnýho dne Ti nechám udělat tričko s Tvým mottem.
A pokaždé, když se Tě někdo zeptá a ty mu na to nebudeš chtít/ moct dpovědět, prostě mu ukážeš záda.
Myslím, že po nějaké době zapomenu, jak vypadáš :)

Artie, ani nevíš, jak moc dobře vím, jak Ti je, jestli jsem tenhle smysl nedávající článek pochopil... řek' bych, že jo. A tak mě mrzí, že si tím taky musíš projít.
Ale zase mě utěšuje ta víra, že to zvládneš.

2 Shaymin | Web | 19. září 2013 v 15:42 | Reagovat

Ach Arthur... (emotikon takového toho médi na skypu)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama