Čeho se Draci bojí?

13. září 2013 v 20:42 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií

Tak jsem se k tomu dnes konečně dostala. Sice ne tak brzo, jak jsem chtěla, ale ano. Ale nepovedlo se mi to. Nápad jsem nakonec našla, ale zpracování na nule. Možná to bude tím brečícím žaludkem, který naposledy dostal melounovo-ananasový salát na oběd. Před sedmi hodinami. Mohla bych se najíst.
Jak píšu. Zpracování nic moc, ale pohádka to je. Toť tedy první den Výzvy.


Title: Čeho se Draci bojí?




Ale dnes, byl narušen nepředvídanými událostmi. Zub si totiž usmyslel, že už není malé dráče, a že si nebude hrát před trůnem rodičů. Vyrazil do nedaleké vesnice na průzkum a zatoulal se. To by rodičům nevadilo, kdyby se nezatoulal do blízkosti jeskyně jednoho z Lidí.
Lidé byli strašliví tvorové! Chodili jen po dvou nohách a dalšími dvěma vykonávali veškerou práci. Nebyli porostlí šupinami ani srstí, ale jen holou kůží, kterou si na některých místech chránili kožešinami. Vydávali strašlivé zvuky, a když si usmysleli, tak ve smečce udělali nájezd na nejbližší vesnici, kde ale sebrali Drakům jen jejich zbytky potravin, které draci stejně už nejedli, a staré harampádí. Tenhle Člověk byl ze všech nejhorší. Takovéhle výpady na vesnice pořádal sám a vždy si pečlivě vybral, co odnese. K tomuhle Člověku nebylo radno se přibližovat a přímo k němu se zatoulal Zub. Asi netušil, jaké mu hrozí nebezpečí, protože dobrovolně vstoupil do Lidské jeskyně. Nikdy neviděl takové skladiště krámů. Byly zde všechny věci, které kdy Drakům sebral. Staré blyštivé poháry, bělostné listy čehosi, na co se dalo psát černými kameny z hor a hromady přesně těchhle kamenů. Mezi nimi seděl ten strašlivý Člověk.
Seděl tam a nic neříkal. Jen sledoval Zuba, jak pomalu tuhne strachy. Už mu došlo, že se vydal nesprávným směrem a zatoulal se tam, kam nechtěl. Snažil se nedat najevo strach a vycouvat z jeskyně. Zapomněl ale, že stojí před hromadou černého píšícího kamene a zakopl o ni. Nevěděl, že je to ona. Myslel si, že si na něj Člověk připravil léčku. Vydal ze sebe strachem tak moc zesílený výkřik, že se ani nenadál a byla u něj celá vycvičená Dračí armáda.
Ti jen co uviděli mladého Zuba na zemi a Člověka poklidně sedět v nechráněné pozici, tak se na něj vrhli. Nedbali starých pomluv a vzpomínek na jeho útoky na vesnice a vedeni instinktem jej svázali.
Po několika dnech domácího vězení se Zub znovu usadil před trůnem rodičů celkem spokojený. Uznal, že by mohl ještě nějaké to desetiletí s osamostatňováním počkat a dál dělal radost rodičům. A možná ji tam dělá do dnes. Nikdo neví, kolik desetiletí od té doby uplynulo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama