Září 2013

Viaje de España

30. září 2013 v 20:32 | Arthur |  Trapasy a jiné neopakovatelné záležitosti z cest

Že jsem zlá? Že i přes to, že jsem od nedělního poledne doma, tak jsem se vám neozvala? Že jsem se vlastně ani nerozloučila? Že jsem vám ani nic nedovezla?
Jo, ve všem máte pravdu. Celičké je to pravda.
První rozhodně. Druhé očividně také. Možná, že to třetí vypadá prevdivě, ale já se rozloučila. Ale jako rozloučení to nejspíš neznělo. A to čtvrté? Že pro vás nic nemám? Tak to jste na omylu. Dovezla jsem miliony vzpomínek a pocitů.
A pokusím se je sem všechny ventilovat. Protože jinak nemám komu.

Vše vám vysvětlím..


Nevím.. Nemám zdání.

18. září 2013 v 18:36 | Arthur |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Všechno se hroutí.
Hroutí se veškerá má přesvědčení.
Všechny předsevzetí.
Všechna motta najednou přestala dávat smysl.
Netuším proč. Vážně ne.
Nevím.

Mám velké nutkání znovu předělat blog.
Layout a celkové nastavení. Rozhodně zůstanu u Brontosaura! To ano! Děsivá myšlenka.. Opustit Brnotosaura a nahradit ho někým/něčím jiným.. To je jako bych ho podváděla.
Znovu obnovit menu a přejmenovat všechny rubriky. To už se z části děje.. Když si najedete na článek (.. eh jméno nevím, ale nahoře ho najdete pod ikonkou Creations. Mám takový pocit.) Tak tam naleznete v závorkách nové návrhy na jména rubrik.. Většina byla stvořena po půlnoci, takže tak.. Jedině v tu dobu ukazuji světu své pravé já.. Teda to literární a tvůrčí já. Fakt netuším, jak je to jindy.

Přestává se mi chtít do Španělska!
A to je zatraceně špatně!
Šíleně se tam těším, ale zároveň se bojím všeho, co mi uteče..
První taneční. Evropská noc vědců. Domluva hodin latiny. Písemka z informatiky. Čtyři hodiny matematiky. Sraz JOSHe v Brně. Poslední díl Sherlocka!!...
Je toho hodně. Ale zároveň je toho hodně v tom .. Španělsku..
Moc tam chci. Ale zároveň ne.
Asi bych si zase mohla přečíst Podstatu. A Překvapení. Chybí mi to. Chtěla bych to do čtečky.. Ale Keigh mi to určitě dá.. -_- Už to vidím.

Sundala jsem Meč.
Na táboře jsem si dala předsevzetí. Že ten meč co nejdéle nesundám z krku.
Stalo se.
Teď jej mám zase na sobě, ale to jen kvůli dnešnímu dni. Zase poputuje do krabičky. A místo něj se usadí někdo jiný. Nebo tam zůstane prázdno.

Nevím.
Tohle mé motto platilo, platí a bude platit.
Vždy.
Ale zrovna dnes.. Je více pravdivé, než kdy dřív.
Já doopravdy nevím. Dnes jsem šíleně náladová. Nezdravě. A kdo mě nezná, neví jak zlé to je. V tomhle mě ale nezná nikdo. Nikdo, jen já sama. A má Drahá, jejíž život žiji.

Měla jsem to být já.
Damn. Proč Ona? Měla tady sedět Ona, ne já.
(Ano, podzim a pravidelná depka, která chodí jen na Dušičky a na narozeniny. A možná někdy Vánoce.)
Jsem na Ni ale hrdá!

Ano.. Bože. Teď ze mě mluvila depka. Ale už jsem zase zcela v pořádku. Směju se i té stupidní modré na pozadí blogu. Ach jo..
No nic. Tenhle článek smysl nedává. A taky je už třetí dnes.
Nechápu, jak se to stalo. Nevím..
Minulým článkem jsem překonala počet článků za srpen. Tenhle je dvanáctý. A v srpnu jich bylo jen jedenáct.

Divné, jak ten čas letí.

Polévková

18. září 2013 v 15:27 | Arthur |  Rýmovaná stopa mých myšlenek

Dnes mám nějakou plodnou náladu.. To bude asi tím, že se mi dnes vyhnula škola. ;)
Zadání znělo: Báseň s těmito slovy - modrá, nedůvěra, polovina, brnknout. Nebo tak nějak. Upravila jsem si jen znění. Bylo to docela improvizované, vůbec jsem netušila o čem že to píšu.. Ale i tak to vyšlo na krásných 95 slov. Na básničku krása!


Title: Polévková



Srdíčkový a hlavně úspěšný den

18. září 2013 v 13:37 | Arthur |  Trapasy a jiné neopakovatelné záležitosti z cest
Jelikož patříme mezi šest tříd prvních ročníků na gymplu, tak to na nás dnes vyšlo. Vypustili nás do města po dvojicích a dostali jsme za úkol rozprodat co nejvíce srdíček a magnetek. Tak to bylo řečeno. Předali nám zapečetěné kapsy na peníze, šedesát magnetů a čtyřicet klipsů ve tvaru srdíčka. Instrukce byly také jasné. Od osmi do dvanácti máme stát na svém stanovišti a oslovovat lidi, aby přispěli na nemocné děti.

Musím tě kontrolovat..

17. září 2013 v 19:36 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií

Je to zde. Zase ob den. Takže to nebude měsíční Výzva, ale minimálně dvou měsíční. Máte se na co těšit!
Zadání bylo jasné. Ať se to odehrává před rokem 1950. Odehrává. Splněno. Snad se to bude i líbit.. Nemoc mi nepomáhá v myšlení. Na některé slova jsem si ani za Boha nemohla vzpomenout, tak jsem je nahradila nějakýma zkomoleninama.. Ach jo.


Title: Musím tě kontrolovat..



Čeho se Draci bojí?

13. září 2013 v 20:42 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií

Tak jsem se k tomu dnes konečně dostala. Sice ne tak brzo, jak jsem chtěla, ale ano. Ale nepovedlo se mi to. Nápad jsem nakonec našla, ale zpracování na nule. Možná to bude tím brečícím žaludkem, který naposledy dostal melounovo-ananasový salát na oběd. Před sedmi hodinami. Mohla bych se najíst.
Jak píšu. Zpracování nic moc, ale pohádka to je. Toť tedy první den Výzvy.


Title: Čeho se Draci bojí?



30-ti denní Výzva Tvůrčího Psaní

11. září 2013 v 18:49 | Arthur |  30-ti denní Výzva Tvůrčího Psaní
Všude to jede. A všude jsou tím posedlí. Stejně jako rozhovory. Ale já jsem to z tohoto důvodu neudělala. Jen se chci dostat do nějakého psacího režimu. Psát a vymýšlet si. A nápady mít předepsané přesně na dny. Nestarat se o ten hlavní nápor fantazie - ten přišel sám se zadáním - a jen psát. Užívat si to.

Edit 20.12.2014: Užívat si to. Jistě. S roční přestávkou se vracím. Opravuji, upravuji, dopisuji. Ubírám slova, přidávám slovní spojení. Rozjíždím od znovu.
Ne, nerozjíždím znovu. Mažu to, mažu celý projekt, povídky se stanou samostatnými prvky blogu. S úpravami. A přibude jich. Jen ne na tohle téma.




Mezimezím tam a zpět

8. září 2013 v 18:19 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Když jsem to viděla, tak jsem si řekla, že se účastnit nebudu. Ale, jak vidíte, tak jsem poněkud pozměnila názor. Jsem zde s povídkou na přesně 1800 znaků do soutěže Blog.cz. Já mám mnoho představ na setkání s hrdiny mých knih. Mnoho, ale vybrala jsem jen jednu. Tu nejpříhodnější. Vybrala jsem si Menolly ze ságy knih Drakeni z Pernu. Ta dívka mě fascinuje. Doopravdy. Kdyby se mi povedlo to, co v povídce, tak se nenechám jen tak odradit a nevypadnu hned. Vážně bych ji chtěla potkat.

Title: Mezimezím tam a zpět
Počet znaků: 1800


Támhleto a ono.

7. září 2013 v 20:38 | Arthur |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Konečně jsem se do toho pustila!
Rozhrabané haldy věcí - jakýchkoli jen si vzpomenete - ležely poházené všude po dřevěných policích stěny u zdi pokoje. Ale já je přestěhovala na postel a postupně je tam dávala zpět. Ale tentokrát s určitým systémem. Ale kolem postele mi přibylo věcí ještě mnohem víc. Všechny učebnice, které budu potřebovat v budoucím čtyřletém moření se se školou.
Do jedné přihrádky s učebnicema, do druhé s knížkama a do třetí s těma z knihovny!