Srpen 2013

Povzdech

31. srpna 2013 v 18:12 | Arthur |  Trapasy a jiné neopakovatelné záležitosti z cest
Připadala jsem si. Připadaly jsme si. A připadám si pořád.
Řeč je o uplynulém týdnu. Velmi.. zajímavém týdnu.

Zase vám zmizím

23. srpna 2013 v 20:23 | Arthur |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
"Zavlál plášť a on zmizel. Zmizel ve víru ENTROPIE!"
-výplod mého mozku, který bude jednou použit do povídky. Už jen z toho důvodu Vás žádám, abyste mi jej nechali.

Důvodem mé další nepřítomnosti a neaktivity nebude nic jiného, než tábor. Tábor (ne s velkým Té, jak jsem chtěla napsat, ale s angličtinou). Tábor plný mluvení anglicky. 24 hodin denně, všech sedm dní. Jebne mi z toho. Ale už jen pro změnu učitelky angličtiny ve škole, jsem ráda.

To znamená, že Vám zmizím. Ne v E/entopii, jak si možná někteří naivně myslí. Zanechám po sobě neaktivní blog, neuklizený pokoj a adresu, na které budu přijímat i rozezlené dopisy a pohledy, tady v článku. Adresa bude značně improvizovaná, jelikož znám jen polohu penzionu, ale další informace ne. Možná jméno. Ale tím si jistá nejsem. Pokoj je neuklizený už teď, takže žádná změna. A blog je také neaktivní. Jen teď bude víc. Muahahaha...

Adresa na ten ďábelský penzion plný anglicky mluvících zombie-dětí:

Martina Coufalová
English camp
Ráztoka 36
763 16

Je tady možnost, že se dočkám alespoň jediného pozdravu z civilizace? Protože.. To budu skákat až do stropu! Samozřejmě že štěstím. Čím taky jiným? V důsledku pobodání vosami, říkáte? I to je možnost..

Tímhle se loučím. Vzpomínejte na mě v dobrém. Nebo při nejhorším ne v tom nejhorším. Díky. Nadosmrti Vám budu vděčná!

Wieliczka, Wawel - Polsko

23. srpna 2013 v 9:14 | Arthur |  Trapasy a jiné neopakovatelné záležitosti z cest
Výlet do Polska nebyl tak špatný nápad, jak se na první pohled zdálo. Jelikož proběhl ve středu, tak bylo vše v pořádku. Původně byl totiž plánován na úterý, a to by zkřížilo všechny mé plány.
To bych musela na rovnátka už v pondělí, na sraz JOSHe bych nešla vůbec a maraton HP filmů (5 a 6) by se musel obejít beze mě. Nemluvě o tom, že by mi to vůbec nevyhovovalo a neshodovalo se s mou náladou v ten den. Prostě středa se jevila jako nejlepší den ze všech už od začátku.



Stavím zeď

19. srpna 2013 v 14:50 | Arthur |  Názorně názorné názory

-Jsem cihla

Nikdy jsem si nepřála nic víc, než být cihlou, součástí zdi. Ehm.. Ironie.
Ale když to není doopravdy, ale tou cihlou je můj blog a pomáhá stavět zeď z ikonek.. To je super pocit. Stal se součástí zdi. Pomohl ji rozšířit a zvětšit. A snad se i zviditelnil. Stal se součásti zdi sloužící k počtení.
Jo, k tomuhle jsem se chystala dlouho. Připojit se ke zdi. Ale až včera jsem si našla čas a vyrobila si ikonku (100x35 pix), která slouží jako cihla. Krásně barevná, ale přesto jednoduchá cihla.
Zazdili mě. Teda.. Jen na chvíli. A to tehdy, kdy můj komentář s přihláškou spadl do spamu. Ale hned mě osvobodili a zazdili jen můj blog do pomyslné zdi. Příjemnější. Mnohem příjemnější.
Nechce se někdo nechat zazdít spolu se mnou? Třeba.. Jako člen BE-Teamu bych to viděla na zazdění všech třech blogů. Jo, to by šlo. Jen ikonky. Ty bych nechala na Yimě. Ta má přece k blogům blíž. A má na svědomí 2/3 layoutů (i když jsem ji prosila i o tu poslední třetinu). Hmm.. Omluvte mě. Jdu to navrhnout i zbytku týmu.
A Vám! Prosím, nenechte mě v té zdi trčet samotnou mezi těmi pohyblivými cihlami.

Machinarium

17. srpna 2013 v 14:57 | Arthur |  Názorně názorné názory
Kdo tuhle hru nehrál, nebo ji při nejmenším nezná, ten jako by nežil. Alespoň podle mě. Je to šíleně návyková oddechovka s nabíjejícím provedením. Však se na to koukněte! Ty ilustrace a zdánlivá jednoduchost.. Když něco jednoduchého, tak tohle, ne? Kostičky jsou na nic... Já jen vidím tenhle styl kresby, tak mě to hned uchvátí. I u knížek. Jednoduché zpracování robota a jeho přátel a ostatních postav. Vážně jednoduché. A kouzelné!
K tomu všemu soundtrack, který mi mimochodem teď hraje do uší, hraný očividně na plechové trubky. I když možná ne. Kapání vody, možná skřípění kol, klapání 'bot' a jemné brnkání na kytaru, která je mnohdy rozladěná. Violončelo.

Máte z úkol zachránit přítelkyni tohoto malého robotka, který má několik vymožeností. Ale je někdy celkem nešikovný. Nejen někdy. Celkem často. Ale s vaší vynalézavostí toho zvládne opravdu hodně. Projde několik desítek obrazovek a potká se s mnoha lidmi. S těmi zlými i těmi hodnými. Pár z nich mu pomůže dobrovolně, ale další musí přechytračit. Vaším mozkem.

Tohle je má nejoblíbenější hra. Sice na ni někdy nadávám, protože já na logické hádanky mnohdy nemám, ale pořád ji mám moc ráda. Vyhrála jsem ji několikrát, ale poříd ji neumím nazpaměť.
Zkusíte to taky někdy? Ať si můžem povykládat?





Dluhy vám..

15. srpna 2013 v 21:11 | Arthur |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé
Tak jo.. Konečně jsem to dokázala. Tolik jsem si vyhrála s layoutem, až sedí bez sebemenší chybičky. Teda až na to zápatí. Stálo mě to dva dny a nervy. Ale jsem ráda, protože se mi to líbí! Jak jsem to dodělala, tak jsem asi minutu pobíhala po pokoji do kolečka a vydýchávala to. Tímhle chci taky poděkovat nic netučící Maky.Orel, která mi pomohla asi nejvíc. A to svými volně stažitelými návody, jak na layouty. Moc mi to pomohlo!
Stejně tak jsem si poradila s roztříděním fotek z tábora a postupně je dávám na rajče. Už tam jedno album je - tam jsou mé nejoblíbenější fotky. Fakt je mám ráda..
Dočetla jsem ságu Harryho Pottera, takže vám dlužím povídky (které si stejně nikdo nečte..). A pak taky Radka od Arvari. A na to nevím, jestli něco napíšu.. Ještě bych to zkazila. Takže to bude jen na HP.


Kdo jsem?

14. srpna 2013 v 10:23 | Arthur |  Je tomu tak
Popisy své osoby neustále měním. Tak rychle, jak se měním sama.
(i tenhle článek, přestože je zveřejněn v roce 2013, je neustále přepisován)
Mohla bych se označit a ocejchovat mnoha písmeny z různých psychoanalytických testů, i vám by to ulehčilo práci. Ale ne, to není můj styl.

Víte.. říjen 2016 byl škaredý. Stejně jako těch pár měsíců kolem něj. Ale pak se to zas zlepšilo.
Teď? Teď se mám dobře. Tak dobře, jak jsem se dlouhá léta neměla.

Kdo jsem? Nevím.

Teď jsem...

...roztroušená.


Peek-a-boo! (aneb život astrokožiče)

13. srpna 2013 v 12:10 | Arthur |  Názorně názorné názory
Včera..předvčerejšky..ne, pořád to není ono..prostě v sobotu. Jsem se vrátila z dvoutýdenního astrotábora. A od té doby jsem pořádně nespala. Maximálně tři-čtyři hodiny na den. Takže když jsem jeden den spala asi osm, tak si zkuste dopočítat, kolik ttěch hodin vyšlo na další dny. A to nepočítám těch čtrnáct předtím. (Řeknu vám, vstávat na táboře v devět ráno, se zdá jako splněný sen. Byl by, kdyby se člověk neuložil do spacáku tak šest hodin, ne li míň, před tím. Každý den.)
Dojeli jsme v sobotu. (To jsem už psala, že?) A potom.. Následovala hodinová sprcha a sprint zpět na hvězdárnu, z kama se šlo na afterparty. Chvíle cesty pěšky v super společnosti. Potom pár hodin strávených v restauraci, v místnosti s podivuhodnou akustikou - člověk slyšel jiného na druhém konci místnosti lépe, než toho vedle sebe. Pár odběhnutí na čerstvý vzduch, na několik vážných, méně poznávacích, rozovorů. A potom po půlnoci zpět na kopec pařit. A pak se vyspat. Čtyři hodinky, nevím přesně.
Den volna na regeneraci a relaxaci.
A potom maraton Harryho Pottera. Neboli spánek méně než dvě hodiny. A bez spacáku. A kupodivu neusínám u monitoru. Mé prsty ale ano. Pletou se, až hanba.
Zrovna jsem si k psaní tohoto článku poustila webkameru ze Zoo Lešné přímo od tygrů. Nádhera sledovat dvě nemotorná klubíčka plazící se po břiše matky. Lahoda pro mé unavené oči..
Ale svádí mě to k přemýšlení. A to jsem přemýšlela dostatečně, podle mě. Ale podle některých vyšších bytostí očividně ne. Pořád se vracím k táboru. K programu, k lidem, k problémům. K ne vždy dobrému programu. K nejlepším lidem, z kterých minimálně deset minimálně rok neuvidím. Ty z Brna možná ano. Ale Američani přijedou až za rok, jestli vůbec. Chybí mi už teď. Joey se ani nerozloučil, Fabia jsem téměř oplakala dneska. Bože, (Pardon. Od teď to bude vždy. Nerosi!) Nerosi! Jestli se na příští tábor těším na jedniné, tak na kluky. A Nerose. (Který mi mimochodem spolu se Shamin zdobí plochu monitoru mimořádně povedenou fotkou. Nerosovi to tam neobyčejně sluší! I s těma brýlema!)
Smrt plánovaná na jednatřicátého srpna se odkládá na neurčito. Mám důvod žít! Původně to teda bylo kvůli škole, ale.. To neznáte Michala. Budu se ve škole vídat se Shaymin a Zuzkou. Na tapetě se kochat Nerosem a výhledem ze stanu. (Stanu číslo pět. Toho nejlepšího kožícího stanu v dějínách.) Budu fandit vztahu Shaymin a nejmenovaného Američana. Přetrpím taneční se třídou a Michalem a pomůžu Aidamovi s kroužkem. Těším se na tenhle rok. Moc se na něj těším.