Light

16. května 2013 v 20:20 | Arthur |  Zcestné výžblepty mého unaveného želé

Řekla bych, že jsem se dostala ze stinného lesa, kudy projížděl vlak mého života. Právě vjel na to nejkrásnější místo. Sice sem dosahují některé smutné a nepříjemné okolnosti, ale už vím, jak se s nimi vypořádat. Je tady slunečno, veselo a nádherně. Nevím, jak se tak rychle dokázalo změnit prostředí vlakové tratě, ale jsem nadšená a šťastná.

Je to zde vážně dokonalé. Plné úsměvů a přátel. Dobře. Plno přátel zde není. Je jich zde pár. Ale těch, kterým na mě, snad, záleží. To doufám. Doufám, protože se chci alespoň na chvíli zbavit starostí o jakoukoliv pomluvu. To jsem hodila za hlavu. Teď se usmívám, i když jsem unavená.

Samozřejmě, že to na mě dolehne. To ano. Ale snažím se s tím srovnat. To bývá většinou každý večer. To si sednu a přemýšlím, co dělám špatně, že se ke mě okolí chová tak, jak chová. Zaženu to muzikou a vzpomínkami. Ale stopy to za sebou nechává. Bohužel.

Dá se to nazvat náladovostí. A ono to tak je. Jen z jiných důvodů, než to běžně bývá.

Třeba dnes. Ve škole to byla katastrofa. Hodně, fakt hodně, přetvářky. Je mi to líto, ale jinak to nejde. Myslíte si, že nepoznám tu faleš, co kolem sebe ostatní vytváří? Chovají se neupřímně a potom pomlouvají. Povznést se nad to a přestat to řešit. Tak to dělám.
Ale naštěstí jsem z tama zdrhla. Na generálku koncertu. A že to bylo doopravdy promrhané odpoledne. Ale jen z pohledu toho, co jsme byly nucené dělat. Nebýt Kacalan, tak bych umřela. Totálně. Ta mi tak zvedla náladu, že to ani není možné! Miluju tě! A děkuju. - Do té Paříže pojedem! Musíme! - Ty pohledy těch lidí sedících v kavárně.. Uh. Můžu s klidným srdcem prohlásit, že jsi, i přes to, že se vídáme maximálně třikrát týdně, má nejlepší kamarádka. Asi za celý život. :3 Držíš mě nad vodou..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama