Něco je špatně. Něco je zatraceně špatně..

3. dubna 2013 v 18:03 | Arthur |  Názorně názorné názory
Včera.. Dneska? Nevím, bylo něco okolo půlnoci, jsem dočetla Podstatu. Ještě před tím konečným dílem jsem měla strašně dobrou náladu. Řekla bych, že nejlepší od pátku, Kacalan ví. Všem to doporučuju. Změnila jsem své myšlení a donutilo mě to popřemýšlet o jiných, větších, problémech. Ano, teď nad tím pořád přemýšlím.
Měla by to být povinná četba. Hlavně pro ty homofoby od nás ze třídy. Je to dokonalé. A těch 190 dílů vůbec nevadí. To je na tom to nejlepší. Maximálně vám to zpomalí počítač, tak jako mě, ale změní vám to pohled na svět.
Uvědomila jsem si hodně věcí, kterých jsem si před tím ve svém životě nevšimla. A to je to jenom 18 hodin od dočtení. četla jsem to tři dny a ty dny stály za to. Sice kvůli tomu podělám zítřejší písemku z historie literatury, ale co, že.
V hodně dílech jsem byla na Matyho tak nasraná, že to nebylo možné. Jindy mi ho bylo líto. A nakonec jsem ho shipovala s Alekim. Nádhera, prostě.
Kdo znáte Kayleigh líp než já, tak ji prosím poproste, aby to vydala jako knížku. Rozhodně by si to lidi, alespoň ti, kteří to četli na blogu, koupili. Já rozhodně. A v knihovně by mi to nikdy neleželo dlouho.
Při čtení jsem si vybavovala jednu část Zlína. Kdo to tady nezná, tak mu to nic neřekne. Ale..
Od Svitu (u gyrosu) má mysl putovala směrem na autobusové nádraží. Ale na poslední chvíli uhnula směrem k halvní cestě a Čepkovu. Ale tam odbočila znova na autobusák a zastavila se u kolejí. Několikrát tohle zopakovala, ale potom se rozhodla a pokračovala po cestě k ulici Dlouhá. Takovo tou cestou podél kolejí, kde se může odbočit k poště. A tam na konci zakotvila u podjezdu a bývalého obchodu U Modrého stromu (myslím, že se to tak jmenovalo).
Hm, zajímavá to cesta k poznání.. Musím tam někdy zajít.

Ale ještě rychleji, než jsem dobrou náladu nabyla, jsem ji vyměnila za depku. Ale nepřipouštím si to. Jo, tohle mě sere. (Proto taky titulek článku..) -_-
Nevím, jak se to stalo, ale bylo to zatraceně rychle. Moc. Mám pár teorií, jak se to mohlo stát, ale doufám, že je to něco jiného, něco na co nepřijdu. Heh.
Možná za to může arogantní chování mého bratra ke mě dneska ráno. Nasral mě takovým způsobem, že.. Nevím. Okay, ignor.
Nebo je za tím dočtení Podstaty. A to vážně nechci. Asi ji přečtu znova. Nechci přijít o ten pocit, že čtu něco tak dokonalého. Ono je to lepší než jakákoliv knížka, jakou jsem četla. A má to hlubokou myšlenku. To nemá skoro žádná knížka.
A.. Nebo za to může sníh. Asi jo.
Nebo má matka. Vzpoměla si na jméno One Direction jen pro buzeraci. Mě. "A hlevně že znáš ty tvoje Van Direkšn. Nebo Erekšn. Když neznáš našeho operního pěvce. Haha." Jo, výsměch.

Já se tak těším na zítřek! Nejvíc. Totálně, heh. Víte co? Jdu si kreslit. Možná z toho vznikne nový layout. Maybe..

Ztraceně.. Měla bych znova začít psát.. Jdu na proslov. Další možné téma kompozice. Nebo ne. Jdu na líčení a charakteristiku. Charakteristiku literární postavy. Mathewa. Nebo Adama. Jo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Keigh | 6. dubna 2013 v 14:46 | Reagovat

Ne. Ne, ne, ne, ne, ne. líbila jsem si, že už nebudu brečet. Slíbila jsem si, že kvůli podstatě už brečet nikdy nebudu, a pak necháš takový nenápadný komentář na blogu a opilá Kayleigh má co dělat, aby nepropadla záchvatu zoufalství. Děkuju, drahá. Děkuju ti tak strašně moc, až to neumím vyjádřit. Nedokážu ti dostatečně poděkovat, nedokážu ti říct, jak strašně moc pro mě to, že nad Podstatou přemýšlíš, znamená. Nemyslím, že to někdo dokáže pochopit, že to kdokoli dokáže pochopit.

Podstata je... nic a všechno. Vůbec nic, nepodstatná snůška blábolů, zrozená uvnitř mého sarkastického pojetí sebe sama a cynismu, jenž mi dal sílu žít, když nic jiného nedávalo smysl.

Nevím, jak ti poděkovat,nebo jak ti vyjádřit, že to, co jsi tu napsala o Podstatě, o sobě, o mně, o všem... upřímně, uvažuju o vydání některých děl, uvažuju o Tajemném, o Andělovi, uvažuju dokonce i o přepsání Největší blbosti a vydání jí jako originální tvorby. Ale ne o Podstatě, protože... inu, pokud jsi četla i ono poděkování, možná ti došlo, proč.

Nenávidím tu povídku a už si nedokážu představit, že bych se k ní měla vracet, že bych ji měla editovat a korektovat...  A přitom vím určitě, že nic lepšího už nikdy nenapíšu, ne v tomhle pojetí a v tématu, které jsem potřebovala sdělit.

Já... sakra, jsem příliš opilá a přes slzy nevidím, nevím, co plácám, promiň, promiň. Normálně takhle naměkko nejsem, je to jenom... Podstata mě strašně moc změnila, je to... je to složité Je to příliš komplikované. Až příliš.

Kdykoli budeš mít pocit, že... něčemu nerozumíš a potřebuješ o něčem mluvit, o čemkoli...

prosím. Mluv ke mně. Kdykoli budeš potřebovat ucho, které by poslouchalo, jenom... jenom mě kontaktuj, já vždycky odpovím. Vždycky přijdu na pomoc. Ještě nikdy se nestalo, že bych někoho odmítla - zeptej se kteréhokoli z mých čtenářů.  Miluju každého, kdo přečetl podstatu a přemýšlel o tom. A Ať už se k mému blogu ještě někdy vrátíš nebo ne... miluju tě.  A děkuju. Nemáš tušení, jak strašně moc jsi pro mě jenom tímhle článkem udělala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama