Wanna live

14. března 2013 v 14:44 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Další zvířecí povídka do sbírky. Hehe.. Mě se to ale píše dobře. :3 Tentokrát to bude o Broučkovi. Konec jsem absolutně pokazila. Možná proto, že to celé bylo psané ve škole na hodinách. Ale přepisovala jsem to za písniček 1D. Asi proto se mi to líbí.. :3
Dá se tady této povídce říkat FanFiction? Jen tak mimochodem.. ?

Title: Wanna live





Crr!!
Zvonek u dveří do malé stromové chaloupky rozvibroval všechno vevnitř. Malý brouček se k nim vydal s mírným podezdřením. Už hodně dlouho si na něj nikdo nevzpomněl, ale teď začínalo jaro a probouzeli se všichni. I sousedé.
Pomalým krokem došel k listovým dveřím a opatrně nakoukl dírou po minulém, nezvaném, návštěvníkovi. Stál tam Otakárek s pošťáckou brašnou přehozenou mezi křídly a nedočkavě si poklepával nohou. Když Brouček viděl jeho netrpělivý výraz, tak obezřetně otevřel. Pošťák mu vrazil do ruky dopis, roztáhl křídla a odletěl za dalším příjemcem. Brouček za ním hleděl ještě dlouhou chvíli než se vzpamatoval a nakoukl do obálky.
V dopise byl neúhledným škrabopisem napsán vzkaz a načmáraná mapka.
Zvu tě na oslavu jara. Zjistil jsem termín jedné lidské oslavy, která se bude konat na protějším kopci za řekou. Přidáme se k nim a budeme také slavit. Přijď za dva dny nad ránem, ať stihneme něco nachystat. Přines cokoliv, na co ti padne zrak. Budeme si užívat! Přideš? Tvů starý dobrý známý kamarád Roháč z Jetelové paseky.
Ten další den uběhl až moc rychle. Hned byl večer a Brouček se začal chystat na dlouhou cestu a ještě delší oslavu. Sbalil barevná světýlka, vyleštil svou lucernu a uklicil v celém domě. Ještě na chvíli si lehl a odpočinul křidélkám, ale hned o půlnoci vyrazil na opačný konec údolí.
Cesta byla únavná, ale výsledek stál za to. Přiletěl se svítáním a uviděl zpola nachystané stánky a atrakce lidské párty. Právě přinášeli bednu s pitím, které Brouček v životě neviděl. Rozhlédl se po okolí a spatřil pár známých. Rozlétl se k nim a cestou složil svá zavazadla na hromadu jiných.
"Ahoj! Tebe bych tady nečekala." Pozdravila ho Beruška a pevně ho objala. Pozorovalo je nekolik dalších párů očí, a tak jim zamával.
"Nazdár! To víš.. I brouk po zimě potřebuje protáhnout krovky."
Dalších pár chvil tam společně čekali a pozorovali li v jejich práci. Potom se taky pustili do práce. Ze všech připravených brašen vytáhli světýlka a začali je rozvěšovat na větve stromu. Kolem poledního přiletěl Roháč a oslavu zahájil.
Brouci a mušky se rozutekli po palouku a užívali si zábavy. Pili sladkou limonádu, koupali se v kalužích a tancovali na lidskou hudbu. Brouček ale sledoval dění u lidské části společnosti. Tam se lidé bavili znamenitě. Hráli na kytary, krásně zpívali, pili zatím jen nealkoholické nápoje a koupali se v řece. Někteří vlezli do stanu a čerpali energii na večerní program, jiní blbli v bazénu. Další vlezli do obrovských nafukovacích koulí a běhali v nich po řece. Všichni se smáli a užívali si to, jak jen mohli.
K večeru sbalili všechny vodní potřeby a nachystali veliké černé bedny, za kterých zněla hlasitá hudby. Rozsvítili veškeré světýlka, sami se ověsili svítícími tyčinkami a začali si nalévat míchané nápoje. Brouček tady zůstal sím, protože hmyzí společnost zmizela neznámo kam. Ale on si toho nevšímal a pokračoval ve fascinovaném pozorování bavících se lidí. Právě zaujatě sledoval jak z jedné z mnoha připravených krabic vytáhli nafouklý balon, rozestoupili se do kruhu a začali si kopat. Někdy se jim povedlo se trefit do brány, někdy ne, ale nezapomínali se bavit. Všichni se smáli a tančili. Vyskakovali do rytmu hudby, slova si zpívali spolu se zpěváky a tančili improvizované sestavy. Nejvíce zazářila skupina pěti mladých chlapců, kteří si na počítači navolili a pustili píseň bez textu a začali zpívat. Tak líbezné hlasy Brouček neslyšel nikdy v životě. Takto nezpívaly ani nejuznávanější pěnkavy. Do zpěvu i tančili a parodovali náhodné hvězdy, které jim přišly na mysl. Všichni sklidili veliký potlesk, ale sami se jen skromně usmívali. V té chvíli Brouček zatoužil bydlet s těmito chlapci. Aby mohl jejich zpěv poslouchat každý den. Ale nemohl opustit svou chaloupku. Ta teď určitě už čekala na malého broučka až se vrátí z cest. Usmyslel si, že tohle bylo jen zpestření jeho krátkého života a že by bylo nezodpovědné se vzdát bezpečného života v okolí chaloupky. A tak se otočil, roztáhl křidélka a vyrazil na zpáteční cestu do rodného lesíka.
Celou cestu mu zněla v hlavě písnička, kterou zpívala šťastná pětice. V životě ještě litoval, že si nesplnil sen a nenastěhoval se k nim. Někdy sny prostě nevychází.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ladycarrot | Web | 14. března 2013 v 15:20 | Reagovat

nejlepší písnička!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama