Ráj srdce, krása života 2

23. března 2013 v 10:29 | Arthur |  Ráj srdce, krása života
Původně byla jedna jenodílovka věnovaná kacalan, ale mě to nedalo, několikrát jsem si ji přečetla, poupravila konec a dopsala další díl. Všechno psáno u Imagine Dragons. Jinak to ani nejde. Jejich písničky mi dodávají inspiraci a správnou atmosféru při psaní. A ano. Tahle povídka je moje oblíbená. Možná protože se vidím v hlavní hrdince. :3


Title: Ráj srdce, krása života
Part: 2/?


Mladá plavovláska se probudila do chladného, ale slunečného rána na posteli s chlupatou kočkou u nohou. Ta, když se dívka poprvé po noci pohnula, na ni upřela svá pronikavě modrá kukadla. Mírně zavrněla a plnými doušky si užívala krátké pohlazení od své majitelky, která ji jimi obšťastňovala každou chvíli. Když dívka kočce přejížděla rukou po hřbetě, tak se na světle vycházejícího slunce matně zaleskl její talisman. Stočila k němu své oči a přestala hladit toho chlupatého tvorečka, pro kterého neměla jméno. Bezejmenný se otočil na záda a nespokojeně zamručel. Dívka pozvedla druhou ruku a začala ho hladit dál s pohledem upřeně studujícím tvary meče. Dívala se na něj tolikrát, ale ještě nikdy nepřišla na konec poselství, které se k němu vázalo. Očima vyhledala starou knížku zabalenou v novinách s barevnou nalepovací záložkou na straně s obrázkem. Už je to několik dní, co naposledy byla v tom zaprášeném antikvariátu, kde náhodou narazila na starou Legendu popsanou v knize. Byla o staré dámě, která dala tenhle přívěšek své dceři. Prý byl otrávený, nebo snad očarovaný, a proto se ho mohly zmocnit jen ženy její krve. Dívka tomu nejdříve nevěřila, ale když si chtěla jednou s Bezejmenným hrát, tak se jejího přívěšku nikdy dobrovolně nedotkl. Tehdy na tu legendu začala věřit.
Jemně se vyprostila z hřejivého sevření peřin a přetáhla si noční košili přes hlavu. Nahradila ji volnějším tričkem a vydala se do sprchy vymyslet plány na celý den. Jemnou ručkou za sebou zatáhla sprchový plášť a zatočila kohoutkem. Začal se na ni snášet osvěživý deštík složený z ledových kapek vytékajících ze sprchové hlavice. Osvěžil celé její tělo a dokonce i myšlenky. Začala se rozmýšlet o celé své minulosti v souvislosti s Legendou. Nikdy nepoznala svou matku a její otec se jí zřekl po zjištění jeho nemoci. Ze svých peněz jí koupil byt v úplně jiném městě, než se narodila a nechal ji tam odkázanou samu na sebe. Plavovláska se o sebe statečně starala sama a ke svým sedmnáctým narozeninám si pořídila společníka. Sice byla na vše pořád sama, ale Bezejmenný ji pomáhal se vylízat ze všech nespravedlností a lží, které si na ni navalovaly z každé strany. Proto ho zahrnovala celou svou láskou, kterou neměla na koho jiného upnout. Několikrát se snažila svou matku najít, ale nikdy se jí nepodařilo vypátrat snad náznak její existence. Když otec ještě žil, tak jí nic neřekl, ale teď jí to neměl kdo jiný povědět. Nejvíce se ale bála toho, že se matce něco stalo. Něco, co mělo co do činění s Legendou a přívěskem. A že tohle se stalo každé generaci její rodiny. To byl strach, který ji zalezl pod kůži a nepouštěl se jí. Nebyl to strach akutní, ale trval pořád. Byl možná nejhorší. I Bezejmenný ho z ní vycítil a proto ji utěšoval každou noc svou přítomností v nohou její postele. Vždy, když se blížila nějaká noční můra, na kterou by vzpomínky bledly hodně pomalu, tak ostře zamňoukal a dívku probudil. Vždy ji vyprovázel pohledem a ještě dlouhou dobu se za ní díval z okna, jestli se jí nic nestalo. Měl s ní zvláštní pouto. To cítili oba dva, ale ani jeden netušil, že to velmi úzce souvisí s Legendou.
Plavovláska si opatrně vysušila zlatavé vlasy a přesunula se do jiné části bytu stále oblečena jen do vytahaného trička. Se zamyšleným výrazem sáhla do poličky pro kočičí žrádlo a nasypala ho do misky. Bezejmenný si toho všiml a rychle přiběhl pohladiv Plavovlásku ocasem po odhaleném lýtku. Ta ho jemně pošimrala mezi ušima a posadila se na jídelní židli. Pozorovala krmícího se kocoura a v hlavě se rozhodovala jestli je dobrý nápad se jít do antikvariátu podívat znovu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kacalan | E-mail | Web | 23. března 2013 v 19:16 | Reagovat

Je to... zkrátka boží! nevím jak to popsat. Zanechalo to ve mě takový zajímavý pocti.. je to "tajemné", reálné a přitom mě to vtáhl do zatím neznámého děje. Je to.. jiné, ale to je dobře. Málokdy čtu něco jiného než knížky a FF, tohle jsem však ráda, že jsi mě věnováním "donutila" začít číst. Máš úžasnou slovní zásobu, dokonalý styl psaní, jež je mi blízký a zároveň nucený k objevování. Zbožňuju takto psané příběhy, proto nehodlám přestat číst... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama