Ráj srdce, krása života

17. března 2013 v 19:12 | Arthur |  Ráj srdce, krása života
Víte, že se u Imagine Dragons dobře píše? Zkuste to! Dokonalost. Velmi mi připomínají anglickou skupinu Skinny Lister.
Tahle povídka mě napadla při přečtení povídky věnované mě od kacalan. Ta je tak dokonalá, že to ani není možné. A to jsem si myslela, že nic nenapíšu.. :3 Ale doopravdy se mi líbí. Nijak jsem se do ní nenutila a je taková milá a blízko mého srdce..
Aaa.. Ano. Mám nutkání ti to věnovat, tak to taky udělám. Pro kacalan! :3


Title: Ráj srdce, krása života
Part: 1/?



Vrzly dveře visící na několik let nepromazávaných pantech a lehce ťukly do zvonečku připevněného na jejich horním rámu. Dovnitř do starého zaprášeného antikvariátu sebejistě vkročila mladá dívka oblečená do světle šedého kabátu. Zespod dlouhých řas se podívala na mladého prodavače a kývnutím hlavy ho pozdravila. Popošla pár kroků k prvnímu dřevěnému regálu a konečky prstů jemně setřela prach z klobouku umělecky vyřezávaného kovboje z černého dřeva. Dál prstem přejela na kůží pošitou krabičku vedle barevně pomalovaného starožitného závaží. Zvědavě ji otevřela a vevnitř, na jemné červené látce, ležel duhově se lesknoucí prsten s velikým zeleným kamenem zasazeným do kovové obruby. Vzala jej do ruky a překvapila ji jeho hmotnost. Podle pohledu byl těžký, ale doopravdy nevážil více než jakýkoliv jiný z prstenů, které měla doma. Podržela ho proti světlu vycházejícímu z okna seskládaného z mnoha sklíček a zelený drahokam se rozzářil všemi barvami duhy. Na obličeji jí vytvořil barevnou mapu a na tváři úsměv. Se zalíbením sledovala hru barev, ale po chvíli položila prsten zpět na rubínovou látku a krabičku zavřela. Pootočila se do uličky s cílem jít si prohlédnout další z pokladů uvězněných zde, ale její oči náhle zaujalo něco úplně jiného. Úplně v rohu téhle police v tmavém ještě více zaprášeném koutě ležel malý přívěšek, jehož kožená šňůra se kroutila mezi ostatními věcmi a nakonec spadala přes okraj hrubého dřeva. Když zatáhla z provázek, tak se k ní přisunula tepaná zmenšenina meče nebo dýky. Dala si pozor, jestli není doopravdy nabroušená a opatrně si ji nechala sklouznout do dlaně. Kochala se krásně zdobeným jílcem provedeným do tvaru pokrouceného listu, žasla nad vlnkovatou čepelí připomínající plamen ohně a užívala si krásu celé dýky. Mezi prsty promnula kožený pásek provlečený poutkem na konci jílce a znova se na dýku podívala. Několikrát ji převrátila v rukou, ale nepřišla na nic zvláštního, co by vysvětlovalo pocit, že ji k ní něco táhne. S přívěškem v ruce a hromadou myšlenek se rozešla k pultíku s knihami. S nepřítomným pohledem si dýku přivázala na ruku, aby ji zde nezapomněla a začala systematicky procházet knihy. Pohledem přejela hřbet malé knížečky a pohladila ji po zavřených stránkách. Do ruky vzala knížku vedle a začala si v ní listovat. Očima s potěšením přejížděla řádky, odstavce a obrázky. Jeden ji velmi zaujal. Byla na něm vyobrazena dívka s rozpuštěnýmy vlasy přehozenými přes jedno rameno, které se na ruce, ve které držela malou starou knihu houpal malý křížek. Nebo snad meč. Rozhlédla se okolo, ale nic ji neuklidnilo. Nejistě zalistovala na začátek kapitoly, ve které se nacházel tento obrázek a začala číst. Už jen při prvním prohlédnutí uměleckého provedení jí přejel mráz po zádech. Takovýmto způsobem zdobila začátky svých povídek ona a nikomu to ještě neukázala. Když se zatajeným dechem přečetla povídku, tak pochopila. Sama měla bujnou fantazii a tak jí to došlo celkem rychle. Pomalým krokem zamířila za mladíkem za pokladnou a jako v transu na stoleček položila knihu ukázala mu ruku s dýkou a vytahovala peníze. Prodavač si všiml jejího zastřeného pohledu a sjel očima k otevřené straně. Obrázek ho stejně jako ji vylekal, ale on neměl čas přečíst si těch několik stránek, které měly pro ni takový význam. Přijal její peníze a ještě než jí stihl podat papírový sáček vyrazila do teplého večera. Dveře zopakovaly svůj rituál a vpustily ji na vylidněnou ulici. Dívka znovu nalistovala na začátek a četla. Šla u kraje chodníku a podvědomně zamířila do parku, kde obsadila sluncem osvícenou lavičku. Až poté, co přečetla všechna ta písmenka alespoň po desáté, tak knihu uložila do látkové tašky, kterou měla položenou vedle sebe a zadívala se na koruny stromů osvětlené rudým svitem slunce. V hlavě pořád přemítala nad poselstvím, o kterém se psalo v knížce. Přemýšlela dlouho a přišla na to až slunce úplně zapadlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama