Last first snow

31. března 2013 v 12:34 | Arthur |  Ze života štěněte
Nemůžu si nedovolit sepsat dnešní ranní zážitek. To, že i posledního března sněží, jste, doufám, zaregistrovali všichni. A dokonce i náš přírůstek do rodiny.. Kdyby jste viděli tu nefalšovanou radost a zvědavost. To bylo prostě dokonalé. ...Ale už mě ta 'zima' štve!
A tato 'povídka' se mi vážně nelíbí. Možná jen začátek. Ne, fakt.

Title: Last first snow



Mokrý, téměř dubnový sníh se pomaličku snášel k zemi. Dopadal na všechny květiny a stromy v zahradě. Rozpouštěl se na černých kamenech zarostlé květinové skalky a kapičky průzračné vody kapaly na poupata tulipánů schovaných před největším mrazem pod jehličnatými větvemi.
Několik studených vloček také dopadlo na černá štěněčí záda. Malý nezkušený tvoreček pochodoval s čumáčkem u země a divil se sněhu. Ještě nikdy v životě jej neviděl. Čumáčkem si prohrabával cestu ke sněženkám a nadšeně poskakoval přes listy bledulí. Sem tam se zastavil, aby poznal, jak voní zmrzlé krokusy a opatrně ochutnával bílé vločky tajícího sněhu.
Pobíhal po zahradě nehledě na to, že se třese zimou. Postupně vylezl a vyskákal na vrcholek hromádky kamení a ušlapal si tam sněhovou čepičku v chladný pelíšek. Pomalu dosedl na ocásek, jako by se bál, co se stane. Náhle slyšel zajímavý zvuk. Nedokázal to k ničemu přirovnat, proto se rozběhl zjistit, co ten zajímavý zvuk způsobuje.
Doběhl přímo do rány padajícímu sněhu. Zmateně se podíval nad sebe a tam uviděl rozesmátou tvář své paničky, která se hned dala do uklízení zbylého sněhu. Nemohl se toho nového zvuku a zážitku nabažit. Běhal kolem veliké plastové lopaty a několikrát se na ní i svezl. To se totiž nechal unést krásou sněhového okamžiku a zapomněl, jak se běhá. Zůstal stát na chodníku a jen bezmocně sledoval, jak se černá lopata s velikým nákladem sněhu blíží. Když se tohle zopakovalo několikrát, tak raději utekl do čerstvého sněhu. Čumáčkem se zabořil do sněhu a svůj, ještě oproti zbytku těla, veliký zadeček převážil nad své tělo. Vypadal jako artista při stojce, ale on byl spokojený.
Když se začalo snášet stále více a více sněhu, tak se rozběhl do utěšující náruče dalšího ze svých opatrovníků. Tam bylo teplo a tolik nefoukalo. A dalo se toho z této vyhlídky vidět tolik zajímavého. O to více ho mrzelo, když se začal sněhové zahradě vzdalovat. Nechal se zanést zpět do vyhrátého pelíšku a hned na to usnul.
Po celou dobu spánku se těšil na to, jak se hned další den vydá do mokré divočiny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Little Bitch | 31. března 2013 v 20:53 | Reagovat

To je nepopsatelně krásný :')
A ta fotečka, ňůůf :3
Vážně skvělý ! :)

2 Jamie Williams | 1. dubna 2013 v 16:48 | Reagovat

To je tak ňuňouvšouvksy skroo až miminkovsky skvělý! :33

3 Shaymin | Web | 13. dubna 2013 v 18:31 | Reagovat

Ňuníííí! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama