Cesta životem

18. března 2013 v 20:58 | Arthur |  Rýmovaná stopa mých myšlenek
Je to vůbec básnička? Ale i kdyby ne, tak.. Prostě jsem místo dějepisu sedla k notebooku a psala pocity. A ano, potřebuju, aby to věděl alespoň někdo.. I když s tím asi těžko něco udělá..

Title: Cesta životem


Chci toho moc?
Jen trochu lásky,
neprobrečet noc,
jen minimum pochopení.

Kdyby někdo přišel
a pevně mě obejmul,
smutek by přešel
a mě by bylo líp.

Slzy by se zastavily,
nahodila bych úsměv.
Záchvaty smíchu by se dostavily,
cítila bych se jako dřív.

Zapínám hudbu,
zavírám dveře.
Před urážkami uhnu
a do svého světa se ztrácím.

Vymýšlím štěstí osobám,
které nikdy neexistovaly,
utíkám jim k zahradám,
aby mě nikdy nenašly.

Já asi nejsem štěstí.
Nosím totiž jenom smutek.
Mé radosti dal někdo pěstí,
a ta se začala věnovat svým starostem.

Nevinný úsměv jsem zahodila
někam do krásných krajin,
falešnou masku nahodila
a odešla se poprat se světem.

Krásy života teď vnímám
intenzivněji než jindy,
zachnuřený výraz snímám
a vracím se k normálu.

Ale tyhle chvíle trvají jen chvíli.
Aby trvaly déle,
na to potřebuji ujít míli
a najít opravdové přátele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama