Červánky

27. března 2013 v 18:48 | Arthur |  Výkvěty mozků oživené fantazií
Pokus o líčení, ze kterého popříští úterý píšem kompozici. To bude zase nuda.
Mě se to nelíbí. Původní nápad, který jsem nechala napsaný na papíru ve skřínce ve škole, se mi líbil mnohem více. Ale.. Ale i tak. Snad to moc nepokazím a nedostanu další hnusnou známku..
Ach jo..

Title: Červánky


Horkými prsty v šeru nahmatala kliku od balkonových dveří. Druhou rukou odhrnula záclonu a zamžourala do tmavého svitu slunce, které jí kreslilo stíny na mladé tváři. Když otevřela jedinou tenkou zábranu mezi ní a okolním studeným světem, tak ji ovál příjemný, ale chladivý vítr. Jemný svetr si přitáhla blíže k tělu a vstoupila na mrazivé kachlíky verandy. Nejistě došla až k zábradlí a pozorovala obzor, který vypadal jako z pohádky. Posunula hlavu trošku doprava a tvář ji zalilo rudé světlo, které sem přišlo cestou mezi nedalekými vysokými stromy. Otevřel se jí pohled na daleký kraj zeměkoule a vysoké hory, za které právě zapadalo slunce. Zlatavý svit se mísil s rudým a vytvářel zajímavou směsici barev. V dáli se honily mraky různých barev. Od svítivě žlutých, přes žluté, až k nachovým a růžovým. Čím více se jejich barva blížila k červené, tím se zdály unavenější a unesenější krásou slunce, že vypadaly nehybně. Světlé mráčky si mezi sebou hráli na honěnou, a když chytily pomalejší, které se hned studem začervenaly, tak se spojily v velikou mlžnou masu obklopující tuhle nádheru. Červené mráčky se odpojily a připluly dívku přivítat. Dívala se na ně s obdivem a očima sledovala jejich jemné kontury. Slunce jako veliká žhavá koule zašlo za obzor a mráčky se přestaly stydět. Ruměnec jim z tváří zmizel a jejich barva se ustálila na světle šedé. Dívku zahalila tma a chlad okolí se čím dál více dostával k jejímu nitru. Proto se lehce rozešla zpět do tepla a útulna svého vlastního pokojíčku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama